i need you - teen wolf [cz]

5

Theo mě odvezl domu a on někam odjel. Dala jsem si dlouhou a horkou sprchu, potom jsem něco málo snědla a šla jsem do postele. V posteli jsem zapnula Brettovo notebook a pustila jsem si seriál, který už jsem viděla nejméně šestkrát, ale pořád mě bavil.

Probudila jsem se okolo čtvrté ráno, seriál vedle mě pořád běžel, jenom jsem prospala asi 7 dílů. Notebook jsem vypnula a odnesla jsem ho na stůl. Došla jsem si do kuchyně pro pití a vrátila jsem se zpátky do postele. Přikryla jsem se, vzala jsem Brettovo polštář a obejmula jsem ho. Voněl přesně jako on. Po obličeji mi začaly stékat slzy.

Přesunula jsem se na druhou polovinu postele, na které spal vždycky Brett. Nechtěla jsem se vzdát svojí oblíbené poloviny postele, ale stejně jsem se vždycky namáčkla k Brettovi a ležela jsem na něm.

Povedlo se mi usnout asi po dvaceti minutách, ale nestálo to za nic. Celou to dobu se mi v hlavě honila vzpomínka na tu bezmoc. Nevěděla jsem kde je a když jsem konečně přišla, bylo pozdě.

—

Celou cestu do školy se mi honily hlavou scénáře o tom, jestli by to bylo jinak, kdybych tam byla. Kdyby Lori chtěla pomoc ode mě, nebo kdyby mi dal kdokoliv alespoň vědět.

Nebyla jsem unavená, právě že naopak a když jsem vešla do třídy a zahlédla jsem Nolana, propadl mě vztek. Chtěla jsem teď vymlátit duši já z něho. Sedla jsem si vedle něj a on sebou škubnul. „Ale notak Nolane, neříkej že se mě bojíš.." otočila jsem se na něj a klidným hlasem jsem na něj začala mluvit. „Ne-nebojím se. Měl bych?" nad jeho odpovědí jsem se usmála „Víš, nelíbí se mi, když někdo ubližuje lidem, na kterých mi záleží. Bohužel pro tebe a Gabea jste tohle udělali. To, že jsem vás včera nechala mě praštit, bez toho aniž bych vám pak zlámala všechny kosti v těle, neznamená, že to příště neudělám." poslední větu jsem řekla hodně potichu, ale byla jsem si 100% jistá, že ji slyšel a že poznal, že to myslím víc než smrtelně vážně. Nolan jenom nahlas polknul a celou hodinu dával dost velký pozor, aby neudělal něco špatně.

Bál se mě. Vážně se mě bál a to jsem nechtěla. Nemá mě ani jakéhokoliv jiného vlkodlaka vidět jako hrozbu.

Když hodina konečně skončila, Nolan se zvedl, ale já jsem ho chytla ja loket. Hodně se leknul. „Nolane, nemusíš se mě bát. Mě ani nikoho jiného. Neublížila bych nikomu bezdůvodně, ale pokud Gabe zase něco zkusí, budu se bránit. Nejsem boxovací pytel." ruku jsem mu pomalu pustila, on přikývl a odešel.

Když jsem vyšla na chodbu, byla jsem zase plně ponořená ve svých myšlenkách, ale pak mě něco zastavilo. Byl to pach. Stejný jako jsem cítila na té silnici. Pamatuju si z té noci všechno. Otočila jsem se za tím pachem. Učitelka, či tak něco ona je. Na krku měla dost viditelné škrábance a vsadím se, že jsou od Bretta. Ona se na mě otočila a podívala se mi zpříma do očí.

Cítila jsem, jak mnou projíždí vlna vzteku. Odešla jsem ke svojí skříňce, hodila jsem tam věci a běžela jsem ke Scottovi.