Naděje Nic Nestojí

10.část

Pohled třetí osoby:
Marek stojí ke klukovi zády ,,hodlal jsem odejít, protože jsem si myslel, že nepřijdeš" on se usměje ,,proč bych nepřišel.." přiblížil se k němu blíž ,,když si tak skvělý kamarád" Marek se ironicky uchechtl. Pak si naposledy potáhl z cigarety a odhodil ji na zem. ,,Nebylo by lepší zajít ke mně domů než povídat si venku?" Marek se otočí k Honzovi čelem, a uvidí vysokého hnědovláska v černém oblečení a kulišáckým pohledem.
,,Pojď půjdeme ke mně a promluvíme si tam" natáhne přátelsky ruku, Marek trochu zaváhá ale nakonec souhlasil.

Pohled Marka:
Přišli jsme do Honzova bytu, bylo to úplně jiné než pamatuju, nabídl mi skleničku džusu a sedli si ke stolu. ,,Doufám, že jsi mi do toho džusu nic nehodil" podíval jsem se na něj a  uchechtl se. Najednou Honzovi začal zvonit mobil a hned to vypl, vstal a omluvil se, že musí něco zařídit. Před schody se zastavil otočil se na mě,, a víš co? pojď semnou" usmál se a nic jiného neřekl. Já jsem ho se zvědavostí  následoval. Došli jsem ke dvou skříním, podíval se na mě zvláštním způsobem a  pak uchopil jednu z knížek a já nemohl uvěřit svým očím. Byla tam místnost.. a v té místnosti ležel na zemi chalpec, byl celý potrhaný..celý se klepal a když na něj Honza mluvil, začal se ještě víc od něho odtahovat, šlo na něm vidět že se bojí  a svírá se jak bolestí i strachem, když jsem se jen letmo podíval na honzu, viděl jsem jak si užívá jeho utrpení, jeho bolest. Honza k němu přišel s táckem jídla,a chtěl, se ho dotknout, lekl se nechtěl aby na něj šahal nechtěl se na něj podívat. Slyšel jsem jak pořád opakuje..,, prosím..už nechci.. prosím" bylo to slabý hlásek.Najednou mě z přemýšlení vytrhl Honza,, vidíš jak je krásný, když se tě někdo bojí" podíval se na mě a ukázal abych šel blíž.
Nejistě ale šel jsem k němu, je hrozný vidět jak Honza dokáže manipulovat lidmi,jak kvůli němu cítí tu bolest. Honza mi řekne ať  zkusím na něj mluvit.nejiste se na něj kouknu ..říkám si dobře zkusím to,, a..ahoj chlapče.. ", když vidím že na mě nereaguje zkouším to znovu,, ja jsem Marek a..jak se jmenuješ ty?" Nic nechtěl se bavit až moc se bál.,, Musím jít něco udělat budeš tady a pohlídat to tady?" Nevnímal jsem,, co.. jo jo jasně" kdyžtak víš jak to tu zavřít.. zatím. ,, Jj zatím". Ohlédnu se zpátky za tím klukem,ale najednou je nějaký klidnější.. přestal se třást, sám se uklidnil. ,,Ahoj " zkouším na něj znova mluvit,, jak se jmenuješ?" Když jsem viděl do jeho tváře zarazil jsem se ,,E.. Eriku?!".

Pohled Honzy:
Musel jsem odejít, vím že Marek pořád má za zlé ty lidí které jsem týral,nebo zabil,ale líbí se mi když lidi mohu ovládat, líbí se mi když křičí a prosí o milost.. Erik je jediný kterého, jsem zatím nezabil, ale..chci si užít jeho utrpení....

Ahoj
Nepřijde vám divné, proč Erika nechává tak trpět přitom objěti před dnim byli dávno mrtvé? Má s ním něco v plánu nebo v tom je něco jinécuvidíme... zatím se mějte cusiiiik