Naděje Nic Nestojí

2.část - seznámení

Pohled Honzy:
Měl jsem v Praze dohodnuté schůzky a tyhle pitomosti. Když jsem měl vše vyřešeno tak jsem napsal gejmrovi jestli by nešel ven jen tak si popovídat, ale  bohužel mě odbyl se slovy že musí jít za rodičema.
Zašel jsem si po různych památkách jako je Petřín, Karlův most a tak dále.
Brzo mě ty procházky přestaly bavit a zašel jsem do místního parku. Sednul si na lavičku a prohlížím si okolí, je to tady opravdu krásné.
Když se tak rozhlížím tak se můj zrak zastaví na klukovi co spí na lavičce. *Vypadá docela mladě* pomyslel jsem si. Najednou mě z přemýšlení přeruší zpráva od Tomáše.
,,Čau, hele musím si vzít na pár dnů volno zatím se měj." Bylo mi divné proč si musí dávat volno, ale nechal jsem to být a zatím co jsem koukal do mobilu ohlédl jsem se po tom neznámým klukovi, který se právě probudil. Bylo mi divné jak může být tak krásnej a mladej kluk na ulici. Dal jsem mobil do kapsy a šel za ním.
Jakmile jsem k němu přišel trochu se mě lekl ,, a..ahoj '' neodpověděl ,,klid mě se bát nemusíš, jak se jmenuješ?''
Hnědovlásek se na mě nepodíval, ale i tak mi odpověděl. ,,Volám sa Erik.'' Byl nervózní a šlo vidět že je mu zima. Ani se nedivím když je podzim..tak 10°C a on má jen lehkou mikinu. ,,Mohu se tě zeptat proč si tady a ne někde v teple domova?'' ,,To je na dlhý rozprávanie'' koukl jsem na něj nechápavě. ,,Tak víš co? pojď semnou, půjdeme do nějaké kavárny a dáš si tam nějaký teplý čaj, co ty na to? ''Natáhl jsem k němu ruku. Chvíli váhal, ale pak mi podal svou ruku a šli sme do nejbližší kavárny.

Pohled Erika:

V parku som stretol niekoho kto ku mne len tak prišiel bolo mu divné prečo som na ulici, ja mu na to nič nehovoril pretože som sa prvýkrát bál, ale potom ma pozval že ma zoberie niekam do kaviarne, síce som chvíľu váhal ale nemal som na výber, viem že by som skoro v tomto parku zamrzol.

****
Boli sme jednej kaviarni neďaleko parku, on si objednal kávu a ma objednal ovocný čaj. Chvíľu bolo ticho, ale potom sa ma začal pýtať ohľadom toho ako som sa dostal na ulici ,, ja .. ja neviem či ti to môžem povedať '' udivil sa ,, proč by si mi to nemohl říct '' pozrel som sa do jeho zelených očí a povedal mu prečo som teda na ulici.
Keď som došiel k tomu že ma rodičia vyhodili len pretože som gay začali mi tiecť slzy.
Všimol si toho začal ma utěšovat,, hele mám menší nápad, co kdyby si jel semnou do Pardubic a bydlel tam semnou, mám volný pokoj a mě by nevadila společnost''
Chvíľu hovorím že to nie je nutný že by som prekážal, ale nedal si povedať tak som súhlasil. Šli sme na najbližší vlak, chvíľu som premýšľal nad rodičmi, ale z premýšľania ma prerušil ten chalan.
Ted som si spomenul že neviem jeho meno ,, ako sa vlastne voláš? ' ,, honza,'' pousmial som sa nad tým menom. Chvíľu sme sa rozprávali ako sme došli do Pardubíc.

Takže čau lidi snad se vám líbila první část, ale snad to je v pohodě. Zítra napíšu další část můžete mi třeba napsat nějaký otázky nebo mi klidně i poradit pokud si myslíte že byste to vylepšili. Já se prozatím loučím tak zatím čusiiik