Naděje Nic Nestojí

11. část

Pohled Marka:
Pohled na Erikovo zesláblé tělo mě zarazilo, nevěděl jsem co udělat nebo co říct. Z myšlení mě přeruší Honzův příchod. Naposledy se otočím k Erikovi a hodlám odejít, ale když jsem u dveří, uslyším tichý hlas Erika ,, M..Marku, prosím" skončil. Sundal si z krku přívěsek a poslal ho po zemi. Když jsem ho zvedl, udiveně jsem se na něj podíval, ale nic neříkal a vyhýbal se pohledem.
Přijdu za Honzou. ,,Tak co popovídal sis s ním?" podíval jsem se na něj a než stihl cokoliv říct  ,,proč... Proč je celý domlácený..?" Honza se na chvíli zarazil, podíval se na mě nadřazeným pohledem. ,,Víš jaký jsem... víš čeho jsem schopný.."  ,,ale jak.. můžeš..?" než jsem cokoliv dalšího mohl říct, přerušil mě,, řekněme... Že se hrabal tam kde neměl" chtěl jsem mu něco k tomu dodat, ale přerušilo mě zvonění mobilu, zvedl jsem hovor a odešel jinam:

J: čau co se děje?
M: hele kde si teďka? Volal jsem ti asi pětkrát ale ty to nezvedáš, co se děje?
J: nic jsem jen u Honzy a.. zrovna jsme dotočili video
M: no pokud budeš mít čas chtěl bych aby si přijel do Prahy , pokud možno
J: super tak já budu za tak hodinu tam
Zatím se měj
M: cc
Ukončil jsem hovor a chtěl jsem jít  říct Honzovi, že už musím odejít ,,kdopak ti volal?"
leknu se protože stál hned za mnou. ,, Michal chce abych šel za ním, takže musím jít.."
Šel jsem ke dveřím a zarazí mě honzův hlas ,, a..neopovažuj o tom co se tu děje mluvit.. nemuselo by to dopadnou dobře" zasmál se a s nejistě odchazel rovnou cestou na nádraží. Při cestě jsem si prohlížel ten přívěsek, zvláštní z jedné strany je klatka, dokázalo se mi ji otevřít,tak jsem tam uviděl starou fotku jeho rodiny, byla to krásná rodinka, jak si tak prohlížel obrázek mezitím jsem došel na nádraží a nastoupil na nejbližší vlak do Prahy.

Pohled Michala:
Zrovna jsem přijel když Marek čekal na nádraží, okamžitě jak mě spatřil si nastoupil do auta, když jsme jeli cestou domů, byl zamlklý, ale když jsem se ho zeptal co se děje jen si povzdychl a řekl, že to je jedno. Pak se celou cestu nepromluvili ani slovo.
Jakmile jsem dojeli domů, řekl jsem, že si s Markem potřebuju promluvit ,,hele marku je to tu trochu šílený, protože pomáhám Jarovi najít jeho bratra o kterém nedávno zjistil že je naživu." Marek se trochu zarazí ,,a.. jak se jmenuje?" ,,Erik " oba dva se zarazíme, jelikož jara šel ze schodů, když slyšel naší konverzaci. ,,Nevím toho o něm moc ale vím že ho musím najít."Marek se na oba kluky podíval s obavami, věděl že má důkazy ,že ví kde je ,ale nic říct nemůže. Marek jenom kývl na souhlas že jim pomůže..

Pohled Erika:
Chvíľu bolo ticho a zrazu sa začujem vŕzganie pomaly sa otvárajúcich dverí a v nich uvidím kulišácky sa usmievajúceho Honzu, ako ide pomaly ku mne. Čím viac sa ku mne približoval tým viac sa ma zmocňoval strach, mlčky som sa snažil krčiť v rohu, a pokúsil som sa vydať jedinú hlásku, však márne strach mi úplne otupil jazyk.jakmile bol Honza tesne predo mnou, kľakol si na kolená a chytil ma pod krkom .
Pohladil ma palcom po tvári .. zotrel jem slzy čo stekali po mojom tvári a rukami zišiel na mojej boky. Bál som sa čo má v pláne, ale mal som strach akokoľvek sa brániť. Jeho ruky schádzali nižšie a nižšie. Nepáčilo sa mi to .. snažil som sa brániť, ale on mnou pohodil o zem a začal zo mňa strhávať oblečenie.
Plakal som .. chcel som revať, ale nemohol som. Svoju rukou držal má ústa a druhou rukou si začal dávať dole nohavice. Ležal som na zemi nahý a vydesený. Vzal ma za ramená a náhle som zacítil obrovskú bolesť pričom som sa neudržal a začal som príšerne revať.
Začal do mňa viac a viac prirážať .. počul som jeho vždycky a to ako veľmi si užíval, že trpím. Keď skončí začne si nadávať nohavice a spokojne odchádza z izby, ja sa na zemi svýjím v bolestiach a nechávam slzy tiecť po tvári. Honza sa pri dverách zastaví a pekné na mňa pousmeje sa a odíde z miestnosti

Takže cauky, jak myslíte že Erik dopadne dokážou ho najít nebo bude otrokem btw tu scénku psala moje kamarádka  Hell já bych sama nezvládla. Můžete se těšit na další díly zatím mějte čusík.