Naděje Nic Nestojí

6.část- temné tajemství

Pohled Erika:

Keď ma prestalo baviť byť na notebooku šiel som sa porozhliadnuť po niečom na jedenie, došiel som do kuchyne a vzal som si tam šunku a urobil si malú desiatu. Išiel som späť do izby, ale zazrel som niečo vo hoznově izbe, mal pootvorené dvere a nedalo mi to a musel som sa pozrieť.
Keď som vošiel do jeho izby zazrel som pod jeho stolom nejakú krabicu, viem že som tu nemal čo robiť ale prišlo mi to divný, pretože vždy si svoju izbu zatvára, tentoraz ho nechal otvorený. Vytiahol som z pod stola krabicu a otvoril ju, to čo bolo v nej ma zdedilo natoľko že som vykríkol a zahodil vršok krabice niekam na druhú stranu izby.
Boli tam rôzne časti tiel, prevažne rúk alebo pramienky vlasov, pozrel som sa bližšie a videl som tam aj nejaký dosky, kde boli spisy rôznych ľudí ktoré kedy zabil a akým spôsobom ich zabil. Bolo mi na zvracanie, nemôžem uveriť že by tak milý človek mohol urobiť niečo také.
Zrazu som počul zvuk motora a pozrel som sa z okna, hozna zrovna prichádzal, tak som chcel čo najrýchlejšie dostať z jeho izby a zahladiť dôkazy že som tu vôbec bol, len že ako som odhodil nemohol nájsť hľadal som všade, ale nikde nebola.
Už som počul odemikání dverí a ja som začal zmätkovať, ale nakoniec som ju našiel pod posteľou, rýchlo som ju zobral zavrel krabici a dal jej na miesto, len že než som stihol odísť z izby videl ma. Zrazu mal namiesto úsmevu nenávistný pohľad a ja vedel že je zle .
Chytil ma za ruku a zaviedol ma do mojej izby kde ma zamkol ,, máš jedinou kliku že přijde návštěva, ale neboj brzo jsem ti budu věnovat", zasmial sa tak že som to počul, začal som sa veľa báť, neviem čo sa teraz stane čo horšie, zabije ma keď som videl čo on naozaj robí? Na tieto otázky som nemal odpoveď. Oprel som sa chrbtom o dvere a zišiel som po nich dolu , začal plakať a hovorím si to že neviem čo ma ešte čaká ale bude to určite čo skoro.

Pohled Honzy:

Zrovna jsem měl přímou cestu domů. Teda měl bych kdybych neskončil v zácpě. ,,Skvělý" řekl jsem a na nervy si pustil nějakou klidnou hudbu v rádiu.
Když jsem se konečně dostal domů, zaparkoval jsem u garáže, vyndal klíče od bytu a šel jsem rovnou ze dveří. Konečně jsem se dostal domů, pomyslel jsem si a vizul jsem si boty. Šel jsem rovnou do pokoje. K mému překvapení se tam objevil Erik a viděl jsem jak mojí krabici kde jsem měl moje tajný věci o lidech, které jsem kdy zabil zrovna dává na místo kde byla. Když se otočil všiml si mě a lehce se lekl, věděl že už se z toho nijak nevyvlíkne a radši mlčel.
Já jsem ho ze vzteku vzal za ruku a odvedl ho do jeho pokoje a tam jsem ho zamkl. ,,máš jedinou kliku, že čekám navštěvu, ale neboj se brzy se ti začnu věnovat." Nad tímhle jsem se zasmál tak, že to slyšel. Šel jsem do kuchyně a chtěl jsem si dát něco k snědku. Přemýšlel jsem jak ho potrestám a tu nikdo jiný než já s on nebude, najednou mě z přemýšlení přerušil zvonek, šel jsem rovnou ve dveřích a před dveřmi stál můj dobrý kamarád Stáňa.
Pozval jsem ho dál a nabídl jsem mu nějaký pití. Když jsme si tak povídali tak jsme pomalu šli do pokoje něco natočit. Než jsem zavřel dveře naposledy jsem se podíval na Erikovi dveře, ten dostane trest na který nikdy nezapomene, pousmál jsem se nad tím a šel se věnovat stáňovi.

Hoj ahoj jsem ráda že stě si to sečetli až sem a pořád to rádi čtete, a co myslíte co dostane Erik za trest, začne být krutý a necitlivý? To se dozvíte brzo , nechte se překvapit. To je dneska ode mě všechno a já se zatím loučím takže čusiiik.