despair || larry stylinson

your sweatshirt

The X Factor. To bylo místo, kde jsem ho poznal. Přesněji to tedy byly pánské toalety. Tehdy mě moje rodina přihlásila do této britské hudební soutěže, abych jim ukázal svůj talent. Né že bych si myslel, že jsem kdoví jaký zpěvák, ale chtěl jsem hlavně udělat radost své mámě.

Teď ale zpátky k němu. Tu chvíli mám před očima do teď.

Zrovna jsem si sušil ruce na jejich poněkud dobře vypadajících toaletách. Byl jsem fakt hodně nervózní, nerad jsem vystupoval před lidmy. Představa, že budu v televizi, kde mě uvidí obrovská skousta lidí mě fakt děsila.

Byl jsem tak zábraný do svých myšlenek, že jsem si při odchodu nevšiml, že zrovna někdo vcházel.

,,Ups!" Vypadlo ze mě, když jsem vrazil do něčí hrudi.

,,Ahoj." Odvětil ten přede mnou a já k němu zvedl pohled.

Byl to kluk, vypadající o něco starší než já, měl karamelově hnědé vlasy, které mu padaly do obličeje, a krásný úsměv na tváři.

,,A-ahoj." Vykoktal jsem rozhozeně.

,,Jdeš na konkurz?" Zeptal se s nehraným zájmem.

,,Ano, jdu. Ty taky?" Snažil jsem se neznít jako malé děcko.

,,Jasně. Jsi nervózní?" Opřel se o rám dveří.

,,Docela ano.. asi tu přijde fakt dost lidí." Zamumlal jsem a nejistě jsem si skousl ret.

,,Na to nemysli. Vždyť o nic nejde." Usmál se.

,,Já vím. I tak mám ale strach." Povzdechl jsem si.

,,Víš co? Vyměň si se mnou mikinu. Pro štěstí." Vypadlo z něj a já vytřeštil oči.

,,C-cože?" Nechápal jsem.

,,Půjčím si tvou mikinu a ty zase tu mou. Neboj se, vrátím ti jí. Je to jen symbolicky, pro štěstí." Zasmál se tím nejkrásnějším smíchem.

Byl mi strašně moc sympatický. Cítil jsem se v jeho přítomnosti zvláštně. Hezky zvláštně.

Mám to udělat? Vyměnit si mikinu z nějakým náhodným klukem, kterého jsem potkal na záchodech? Fajn, zní to debilně.. ale vlastně proč ne.

,,Dobře." Usmál jsem se.

Kluk se spokojeně usmál a začal si svlékat svou mikinu, já udělal to stejné a nakonec jsme ji tomu druhému podali. Naše prsty se při tom dotkly, což vyslalo jakousi podivnou elektřinu do mého těla. Líbilo se mi to.

Oblékl jsem si jeho mikinu, která mi byla dost velká, jelikož byl o něco vyšší než já. Nádherně voněla, skoro se mi z toho zatočila hlava.

,,Mimochodem, jsem Louis." Natáhl ke mně ruku.

,,Harry." Představil jsem se a jeho ruku jsem přijal.

On mou ruku jemně stiskl a pustil ji. Cítil jsem se jako v sedmém nebi, co to se mnou bylo?

,,Fajn. Přeju ti hodně štěstí, Harry. Zvládneš to, vůbec se nestresuj. Jsem si jistý, že jednou budeš slavný zpěvák." Zasmál se Louis, rukou mi pocuchal mé kudrliny a oblečený v mé mikině pokračoval v cestě na toalety.

,,Děkuju..." Vydechl jsem, i když on to vůbec nemohl slyšet.

Začal jsem se usmívat jako idiot. Jeho kouzlu jsem podlehl až moc rychle.