despair || larry stylinson

farewell

,,Lou, prosím ne, nesmíš odejít!" Zoufale jsem vzlykal a držel svého přítele pevně za ruku.

,,Lásko, je to jen na pár týdnů, pak se vrátím." Odvětil Louis, který v ruce držel kufr a chystal se odejít. Před domem už na něj čekalo zaparkované auto, které mělo mého přítele odvést na letiště.

,,Nezvládnu to bez tebe, prosím nechoď. Zůstaň tu se mnou." Brečel jsem dál a uvěznil jsem ho v pevném objetí. Ze všech sil jsem se ho už nějakou dobu snažil přesvědčit, aby nikam nelétal.

,,Vždyť já taky od tebe nechci pryč, nejradši bych zůstal, ale víš že Simona musím poslouchat. Nevím kam to jedu, ale nemám na výběr." Povzdechl si Louis a objetí mi opětoval.

,,Nedělej to, zůstaň tady, prosím. Louisi, já tě miluju, strašně moc tě miluju." Celý tento výmysl se mi vůbec nelíbil. Byl to den po včerejším koncertě, všechno bylo v naprostém pořádku, ale Lou mi najednou oznámil, že musí odjet. Nevím kam, on to pravděpodobně taky ani sám neví, ale mě se to pořád nějak nezdálo. Proč by po něm Simon chtěl, ať odjede na tři týdny do New Yorku?

Nechápal jsem to. Proč chce odejít? Proč by najednou Simon chtěl něco takového? Vždyť do teď nic takového nechtěl. Navíc bylo divné že nechtěl říct, kam mi mého Louise odvezou.

,,Neplakej, Hazz. Za chvilku budu zpátky, můžeme si každý den volat, budeme celou dobu v kontaktu. Věř mi, že se mi taky nechce, radši bych tu zůstal s tebou, ale Simona musíme poslouchat. Budeš mi strašně moc chybět, slibuju, že na tebe budu myslet každý den." Usmál se a dlouze mě políbil.

Já mu nějakou dobu polibky s chutí opětoval a tím se ho snažil přesvědčit aby zůstal. Vždy mě líbal s takovou jemností a láskou.

,,Slib mi, že mi zavoláš hned jak tam dorazíš." Věděl jsem že přemlouvání nemá cenu. On odeje, i kdybych ho prosil na kolenou.

,,Slibuju. Bude to první věc co udělám. Teď už neplakej, ano? Víš že tě nerad vidím smutného. Nechci odjíždět s tím, že tě uvidím plakat. No tak, ukaž mi tvůj krásný úsměv." Snažil se mě uklidnit Louis a utíral mi slzy.

Já se přece jen musel usmát. Bude to v pořádku. Za chvíli bude zase zpátky. Jsou to jen tři týdny.

,,Tak se mi líbíš. Jsi můj překrásný chlapeček." Vydechl Lousi a přitáhl si mě do dalšího objetí.

,,Jenom tvůj..." Pošeptal jsem a vdechl jsem jeho krásou vůni, abych si ji co nejvíce zapamatoval.

,,Miluju tě, pamatuj si to. Opatruj se mi tady, lásko." Pustil mě z objetí, naposledy mě políbil na čelo a odešel. Já už jen zlomeně zíral na jeho vzdalující se postavu.