despair || larry stylinson

confusion

Čekal jsem. Čekal jsem celou noc na to, až mi zavolá. Kontroloval jsem svůj telefon snad každých pět sekund, jestli jsem náhodou něco nezmeškal, i když to bylo nemožné, vzhledem k tomu jak hlasitě jsem měl nastavené vyzvánění.

Nezavolal mi dokonce ani den potom, ani ten další a další... Samozřejmě, že jsem mu zkoušel volat, ale celou dobu byl nedostupný, takže jsem se maximálně dostal do hlasové schránky.

Nezavolal celé tři týdny. Tak moc jsem se o něj bál. Nebo mi prostě zavolat nechtěl.. třeba si schválně vypnul telefon. Byl jsem z toho totálně v háji. Skoro jsem nespal, nejedl.. jenom jsem brečel a válel se v naší společné posteli, objímajíc jeho oblečení, které stále vonělo jako on.

Tak strašně moc mi chyběl. Takhle dlouho jsme bez sebe ještě nikdy nebyli a já to nezvládal. Byl jsem tu sám, v této velké vile, a neměl jsem co dělat. Uvědomil jsem si, že bez něj nemám žádný život. Byli jsme spolu pořád, ale když tu teď není, celé dny se nudím.

Jediné moje světýlko naděje bylo to, že jsou to přeci jen tři týdny.

Po této nekonečné době jsem se přeci jen dočkal toho jednadvacátého dne, kdy se měl můj přítel vrátit. Už brzo od rána jsem byl přilepený u okna a jen čekal, až uvidím projíždět auto. V tu chvíli mi bylo jedno že nezavolal, hlavně ať už se mi vrátí domů. Od té prosklené tabule jsem se hnul jenom když jsem potřeboval na záchod, nebo když jsem si rychle doběhl pro jídlo.

Nemohl jsem se dočkat až ho konečně uvidím a skočím mu do náruče.

V tom jsem to uviděl. Černý range rover, blížící se k našemu domu. Hned jsem se natěšeně rozběhl ke dveřím a čekal až otevře dveře.

Když jsem ho ale spatřil, vypadal jinak. Měl obrovské kruhy pod očima, na tváři měl strniště a působil dost unaveně.

,,Louisi! Strašně moc jsi mi chyběl!" Vyhrkl jsem a rozběhl jsem se k němu s otevřenou náručí.

On mě ale odstrčil a pokračoval v cestě dovnitř. Já na chvíli naprosto ztuhl, ale pak jsem si řekl, že je určitě hodně unavený.

,,Proč jsi mi nezavolal? Nezlobím se na tebe, chápu pokud jsi neměl čas, ale nešlo to tu bez tebe vydržet. Jsem tak rád že jsi doma, ani nevíš jak moc jsem se na tebe těšil. Jaká byla cesta? A co jsi tam vůbec dělal?" Chrlil jsem na něj milion věcí a šťastně jsem se usmíval. Pak jsem mu ale zastoupil cestu a chtěl si ho přitáhnout do polibku, ale on mě znovu odstrčil.

,,Nesahej na mě." Zavrčel a rychle zašel do svého pokoje, kde se zamknul.

Já jen s otevřenou pusou zíral na dveře a nebyl jsem schopný slova. Co to sakra je?