despair || larry stylinson

together

,,Curly?" Vytrhl mě z myšlenek Louisův andělský hlas.

Seděli jsme všichni ve studiu, zrovna jsme nahráli novou písničku a jen tak kecali.

,,A-ano?" Zvedl jsem k němu hlavu a uculil se nad tou přezdívkou. Miloval jsem to.

,,Už pojedu domů. Jedeš taky, nebo přijedeš později?" Zeptal se Louis a posadil se vedle mě na malý kožený gauč.

,,Přijedu později." Odvětil jsem a zkoumal jsem jeho krásné modré oči.

,,Dobře, Hazz. Uvidíme se doma, pa." Usmál se na mě, jako vždy pocuchal prstama mé kudrliny a vstal k odchodu.

,,Počkej, Lou." Vyhrkl jsem, rychle jsem vstal a objal jsem ho. On si obmotal ruce kolem mého pasu a přitiskl si mě k sobě.

,,Uvidíme se za chvilku, neloučíme se na měsíc." Zasmál se Louis.

,,Promiň." Odtáhl jsem se od něj a začervenal jsem se.

,,V pořádku." Usmál se a pohladil mě po paži. ,,Mějte se, kluci!" Zavolal na zbytek skupiny a já jen sledoval jeho záda, jak se pomalu oddaluje.

Byl jsem tak moc zamilovaný. Jen z těchto drobností se mi motala hlava.

Asi po hodině jsem taky dorazil domů. Když jsem otevřel dveře, do nosu mě hned udeřila překrásná vůně. Louis vaří? Taky si zřejmě pustil k vaření hudbu. Potichu jsem si zul boty a vydal se do kuchyně. On stál stál u linky a zrovna chystal porce na dva talíře.

,,Tys vařil?" Vydechl jsem překvapeně. Ne že by Louis neuměl vařit, ale nebylo to tak časté.

,,Hmm, už jsi doma? Přesně v čas. Chtěl jsem nám udělat večeři, tak snad to bude dobré." Uchechtl se Louis.

Byl jsem rád, protože jsem měl fakt hlad.

,,Voní to úžasně." Usmál jsem se, když už jsme seděli u stolu a každý před sebou měl svou porci. Hudbu nikdo z nás nevypnul, takže se místností rozléhala melodie nějaké klidné písničky. ,,Co to je?" Zeptal jsem se.

,,Je to.. kuře plněné mozarellou, obalené v parmské šunce a bramborová kaše." Pokrčil rameny a mně se začaly sbíhat sliny.

Společně jsme se najedli, na to že Louis nevaří, bylo to jídlo opravdu vynikající. Tak dobře už jsem se dlouho nenajedl.

Moje oči ale stále utíkaly k němu. Vypadal stále tak vesele a spokojeně. Kéž bych měl jeho sebevědomí.

,,Pojď si se mnou zatančit." Řekl najednou Louis a tím mě vyrušil z myšlenek na něj.

,,Ehm, zatančit?" Zopakoval jsem nejistě.

Ve stejnou chvíli začala hrát písnička The night we met, kterou jsem miloval. Louis došel k přehrávači a zhlasil ji. Poté se vrátil ke mně a natáhl ke mně ruku.

,,Neumím tančit..." Pošeptal jsem nervózně.

,,To je jedno." Odvětil.

Chtěl jsem. Moc jsem chtěl. Ale věděl jsem, že se ztrapním. I tak mě ale jeho oči přemluvily.

Jeho ruku jsem přijal a pomalu s ním došel dál od stolu, do volného prostoru. Louis si obmotal ruce kolem mého pasu a přitiskl si mě těsně k jeho tělu. Ta blízkost mě zabíjela. Já si ruce obmotal kolem jeho krku a zadíval se do jeho očí.

Nechali jsme se unášet tou pomalou melodií a já měl pocit, jako bysme existovali jenom my dva. Topil jsem se v jeho nádherných studánkově modrých očích a z té těsně blízkosti jsem měl motýlky v břiše. Bylo mi s Louisem úžasně. Cítil jsem jak ladně pohupuje boky a tiskne si mě k sobě.

Můj pohled po chvíli nechtěně sklouzl na jeho růžové rty, které jsem chtěl tak moc ochutnat. Byl jsem mu teď blíž než kdykoliv předtím, viděl jsem každý nepatrný detail jeho tváře.

Věděl jsem, že nemůžu své city k němu skrývat navždy. I když jsem věděl, že tím asi pokazím celé naše přátelství, rozhodl jsem se že buď teď nebo nikdy.

,,Lou.." pošeptal jsem. ,,chtěl bych ti něco ří-"

Nestihl jsem to ale doříct, protože mě umlčely jeho rty. Kdyby mě v tu chvíli nedržel kolem pasu, podlomila by se mi kolena a švihl bych sebou o zem. Nějakou dobu jsem byl úplně ztuhlý, ale pak jsem se vzpamatoval a pohnul svými rty proti těm jeho.

Byla to nejkrásnější chvíle mého života. Chutnal sladce, jeho rty byly jemné a já věděl, že tohle chci zažívat do konce života.

Po tomto polibku jsme se od sebe odtáhli, já sklopil hlavu a zrudl jsem. Jeho prsty mě ale chytli za bradu a něžně mi zvedl hlavu, abych se mu díval do očí.

,,Miluju tě, Harry." Řekl Louis a mně se zastavil svět. Zíral jsem na něj úplný ztuhlý a snažil se vstřebat tu informaci, kterou jsem se právě dozvěděl.

On to opravdu cítí stejně? Vždyť mi povídal o tom, že měl holku. Byl jsem naprosto zmatený.

,,Dobře, chápu.. promiň..." Povzdechl si Lousi, když jsem nějakou dobu nerragoval, a otočil se k odchodu.

,,Taky tě miluju, Louisi." Vyhrkl jsem, protože jsem nechtěl aby odešel.

,,Opravdu?" Otočil se ke mně překvapeným úsměvem na tváři.

Já se mu místo odpovědi vrhl kolem krku a polapil jeho rty do něžného polibku.

Několik dlouhých minut jsme se pomalu líbali za doprovodu pomalých zamilovaných písniček. Louis mě hladil po zádech a tiskl si mě k sobě tak, jakoby mě už nikdy nechtěl pustit.

Asi o půl hodiny později jsem ale ležel ve své posteli a chystal se jít spát. Louisovi totiž zavolal Simon, což byl hovor fakt na dlouho, a já se cítil jako idiot, když jsem tam jen nervózně přešlapoval a díval se na něj. Měl jsem tolik otázek, ale na to asi bude ještě dost času.

Uslyšel jsem potiché zaklepání na dveře a jejich následné otevření.

,,Curly? Už spíš?" Pošeptal Louis a já k němu otočil hlavu.

,,Nespím..." Zamumlal jsem, protože jsem si pořád připadal blbě.

,,Můžu si lehnout za tebou?" Zeptal se a moje srdce poskočilo radostí.

,,A-ano." Vykoktal jsem a otočil se zpátky ode dveří.

Slyšel jsem jak si Louis svléká oblečení a následně si lehnul za mnou pod peřinu. Zezadu mě objal kolem pasu a natiskl se na mé záda. Na sobě měl jenom boxerky, stejně jako já.

,,Nevadí ti, že nejsem oblečený?" Ujišťoval se jemným hlasem a prohraboval mé kudrlinky.

Já pouze zavrtěl hlavou.

Nakonec jsme se asi hodinu mazlili a vyměňovali si láskyplné polibky, dokud jsme v objetí neusnuli.