Můj Sultán

2.

V noci jsem usnula, ale zdál se mi en den, kdy zabili celou mojí rodinu. Ze spaní jsem začala křičet vrahové. Jeden z pirátu mě začal budit. "Vstávej kdo je tu vrah rychle se omluv!" Křikl na mě. MinHee ke mě hned přiběhla "Ne vy ne to tataři" Řekla. "Ne neomluvím chci zemřít!" Křikla jsem na něho. "Rose prosím omluv se" Řekla mi MInHee. !Ne chci zemřít vždyť už nikoho nemám. Mojí mámu, tátu, Mojí malou sestřičku a Marka zabili!" Křikla jsem a podívala se na toho chlapa. "Nemůžeš zemřít eď jsi majetek Sultána Taehyunga on rozhodne jak to stebou bude" Řekl a odešel. Po nějaké době jsem zase usnula.  

K ránu mě probudil a rozvázali mě. "Umyj se" Řekl a ukázal na vědro s vodou. "Kde to jsem to už jsme v tom pekle nebo co?" Zeptala jsem se ho, ale on neodpověděl a odešel. Šla jsem se umýt. Podívala jsem se na MInHee, která se taky umývala. "Rose neboj se určitě to nebude tak hrozné" Řekla mi a usmála se. "Všichni jsme mrtví" Řekla jsem a opláchla jsem si obličej. 

Když jsme byli aspoň trochu omytí nás vytáhli ven a vedli nás k paláci. Celou cestu jsem se modlila k bohu, aby mi pomohl. "Zrychlete!" Křičeli na nás. "MinHee říkám ti že v tom pekle všichni zemřeme" Řekla jsem jí. "Prosím tě mlč uslyší tě" Odpověděla a dala si prst před pusu. Šli jsme hodně dlouho až jsme došli k nějakému paláci. 

Zastavili jsme se před bránou, kde stál nějaký muž v turbanu. "Kolik jich je?" Zeptal se jednoho z pirátů. "Patnáct" Odpověděl mu a on přikývl. "No dobrá" Řekl. "Děvčata pojďte semnou prosím" Řekl nám a rozešel se k paláci. Všichni jsme se rozešli hned za ním. Celou cestu co jsme šli jsem se rozhlížela. Všude byli stráže. Hodně jsem se bála. 

Ahoj tak jsem tu s další kapitolou. 

Doufám že se vám bude líbit. 

Omlouvám se za chyby a překlepy v textu. 

Komentáře a hvězdičky potěší. 

PS: Co si o tomhle příběhu zatím myslíte???