Můj Sultán

1.

Ahoj jsem Rose otrokyně, kterou Tataři prodali pirátům a ti mě vezli do nějakého města. Právě teď jsem na lodi se spousty dalšími děvčaty, které také vezli na prodej do města jako mě. Mezi nimi jsem si našla kamarádku MinHee, která pocházela jako já. Ale určitě chcete vědět odkud pocházím a jak jsem se sem dostala?. 

Takže pocházím z města Ruténie. Můj otec byl kněz, moje matka byla v domácnosti. Měla jsem mladší sestřičku, kterou jsem měla hrozně ráda. Poté jsem měla i snoubence Marka se, kterým jsem chystala svatbu. 

Jednou v neděli jsme seděli všichni v kostele, kde můj táta vedl modlidby. Seděla jsem vedle své sestřičky, kterou jsem držela za ruku a usmívala se na ní. Za námi seděl Mark, který se snažil upoutat mojí pozornost uprostřed modlidby. "Rose miluju tě" Zašeptal mi do ucha. Podívala jsem se na něho a usmála se. "Mlč" Řekla jsem mu a podívala se na otce. Měla jsem své rodiče opravdu ráda. 

Když mše byla uprostřed do kostela vběhl nějaký kluk a křičel "Tataři". Všichni jsme začali panikařit a utíkat. Do kostela vběhli muži a začali zabíjet lidi kolem sebe hlavně muže. Marka, mámu i otce mi zabili před očima. Mě táhli na vůz, který mě dovezl na trh s otroky, kde mě koupil nějaký pirát a ten mě prodal do Sultánské rodiny. Teď jsem na lodi, která pluje do jaké si Jižní Koreji. Vůbec nevím kde to je a ani mě to nezajímá teď chci zemřít protože bez rodiny nemá cenu žít. 

Do paluby přišli piráti. Podívala jsem se na ně. "Je čas jíst" Řekl jeden z nich a ženy se začali řadit do řady. Přišla ke mě MinHee "Rose pojď jíst už si pár dní nejedla" Řekla. Dělala jsem že ji neslyším. "Rose!" Zvýšila na mě hlas. Postavila jsem se a podívala se co dávají za jídlo. Byla to nějaká polévka. "Tuhle hnusnou polévku jíst nebudu!" Křikla jsem. Všichni se na mě podívali. "Cože si to řekla?!" Křikl na mě jeden z pirátů. "Že tuhle hnusnou polévku jíst nebudu" Z opakoval jsem mu a polévku mu vylila na hlavu. Všichni se naštvali a chytli mě. "Nechte mě!" Křičela jsem mezi tím co mě svazovali ke zdi. "Nedávejte ji najíst a ani napít" Řekl ten, kterého jsem polila polévkou. Pak odešli. MinHee se mě snažila uklidnit, ale nešlo ji to. Celý den jsem brečela. 

Ahoj Vítejte u nového příběhu, budu se snažit vydávat kapitoly každý den. 

Doufám že se vám bude líbit. 

Omlouvám se za chyby a překlepy v textu. 

Komentáře a hvězdičky potěší.