Divergent - What if ...

Alkohol...

Probudili mě čísi kroky. Když jsem otevřela oči ,překvapilo mě kde jsem. Myslela jsem ,že když jsem usla vedle Tobiase tak se vedle něj i probudim. To je očividně omyl neboť jsem někde v temný uličce Neohroženosti. Doufám aspoň ,že ty kroky nebou patřit někomu přátelkému. Hmm to jsem se fakt spletla. Peter.

"Nazdar Škrobe, těžký rána?"

"Zavři zobák a radši mi řekni kde jsem." snažim se o monotónní tón

"Člověk by řekl ,že když někdo po někom něco chce bude se chovat co nejpříjemněji." opáčil "Zvlášť u Škroba." dořekl s výsměchem a odešel. To fakt pořebuju. I přes hroznou kocovinu se postavím na nohy a jdu za ním ,jelikož mě nic lepšího nenapadá. Asi minutu mu trvá než si mě všimne.

"Vždyˇani nevíš kam jdu." snaží se mě zmást. Nejsem úplně blbá exKreténe. 

"Je ráno a všichni jdou jednim směrem. Kam asi ...?" přidrzle odpovím. Krom toho už začínám poznávat kde jsem. Zapřemýšlí a nakonec se otočí. Pravděpodobně usoudil ,že nejsem zas tak ztracenej případ

Vejdu do jídelny a díky tomu hluku bolest hlavy se zdvojnásobí. Snažim se najít Tobiase a zbytek. Za chvíli už si to razim nejkratší cestou.

"Ahoj" pozdravim tónem alá držim se a sednu si vedle Tobiase

"Ahoj Tris" pozdraví mě se zkoumavým hlasem. Kdo ví proč má přeraženej nos

"C-co se ti stalo?" prohlížim si ho se zděšením na tváři

"Řeknu ti to potom" a nepatrně se usměje

"Dobře" a taky se nepatrně usměju. Možná je to tim že mám okno ,ale vážně si nepamatuju ,že by Tobiasovi někdo vrazil. To mě ,ale neodradí od čokoládového koláče na talíři. Ostatní vypadají ne o moc líp než já. Christina a Will si mě prohlíželi jako by zkoumali každý můj pohyb. Proč mě proboha zkoumaj. 

Když jsme vycházeli ven ,Tobias a já jsme se oddělili a šli k němu domů.

"Tak ahoj vy dva" rozloučila se Christina ,ostatní jenom zamávali

Tobias odemkl a řekl "Posaď se." To mě vázně roznervoznělo ,ale poslušně jsem si sedla a čekala co se bude dít.

"Co si naposled pamatuješ Tris?" a sdl si vedle mě

"No usla jsem vedle tebe." usmál se a chytil mě za ruku

"Usla ,ale asi za 2 a půl se zase probudila a odtáhla mě na nějakou chodbu." odmlčel se

"A?" chtěla jsem vědět

"No ... hmm ... nebudu to natahovat .. chtěla ses se mnou vyspat"

"Já-já se hrozně omlouvám" mám za co jsem tzo já co pořád dělá cavyky

"Nemusíš" a pořád se usmíval "Řekl jsem ti na to "Nebudu dělat něco čehu budeš později litovat" a ty jsi pravděpodobně po tom alkoholu byla lehce přecitlivěla a přerazila si mi nos" při posledních slovech se začne lehce smát

"A pak jsem předpokládám někam zdrhla." dodám 

"Jo tak nějak ,ale to už si zas nepamatuju já." a lehce se dotkne nosu. 

omluvně se podívám "Nepamatuju si že bych měla takovou ránu" a obejmu ho 

"Nikdo by tě neměl podceňovat" a usměje se mi do vlasů. "A co se týče .... počkám až budeš sama chtít a budeš plně při smyslech"

"Možná ,že to nebude dlouho trvat" a dlouze ho políbím

Další část :) co se týče přidávání budu se snažit každej den a děkuju za každý přečtení a hlas :)

a klasické .. enjoy :)