Divergent - What if ...

Prosba

"Hledáním divergentních" přičemž 'divergentních' řekla jako kdyby se jednalo o Odpadlíky. Snažila jsem se chovat tak aby nemohla identifikovat moje pocity i ,když jsou ve skutečnosti všelijaké.

"Co by to obnášelo?"

"Nečekej nějaký spešl komando." řekla na její vkus málo sečtěle

"Každý měsíc mi budeš podávat zprávy ,přesně 15:50 tady ... Nějaké otázky?" dořekne a pozvedne jedno obočí

"Jak to ,že se mnou takhle počítáte?" jen co vyslovím poslední slovo se doslova ďábelsky usměje

"Řekněme ,že nevěřím výsledkům tvé zkoušky." ta věta mi vyrazila dech asi jako 3m pád

"A teď můžeš odejít a doufám ,že si pochopila ,že je tenhle rozhovor je jen mezi náma." já jen nervózně přikývnu

Venku na mě celek nedočkavej čeká Tobias.

"Tak .. Jak to šlo?" opravdu chce vědět co mi chtěli a já mu to řeknu ,protože bych se asi zbláznila kdyby před nim tohle měla držet ,ale musím někde kde nejsou kamery. Chytnu ho jenom za ruku ,řeknu tiché "Pojď."

Nejdřív mě napadlo dno propasti ,ale nechci to místo zničit touhle zprávou. Takže jsem si vybrala místo kde mi Tobias řekl ,že jsem divergentní ,protože měl patrně důvod mi to říct tady ,kde asi nejsou žádné kamery

"Tak co se stalo?" zeptá se s nepatrnou naléhavostí

"To nebyli lídři ,ale Jeanine." cítím jak ztuhne a ztěžka polkl

"A co ti chtěla?" přikloním se k němu a šeptám mu do ucha "Chce pomoct s hledáním divergentních." a s koncem této věty mám pocit ,že se držím kamene podle toho jak je ztuhlý

"Ona neví že?-"

"Ví"

Nahodí svůj obvyklý kamený výraz

"Nechápu proč mě rovnou nezabije."

"Tohle neříkej."

"A proč ne?"

"Protože jsem rád ,že to neudělala." a sklopí hlavu ačkoli za okamžik se zase narovná "A co to obnáší?" No jo drsňák za každou cenu. Ale nestěżuj si. Říká můj druhý hlas

"Každý měsíc jí budu podávat zprávy."

"A co když -.."

"Neptala jsem se ... rovnou jsem vypadla."

"Chápu." chvíli se dívám do Tobiasových oči ,když si najednou si připadám hrozně .. zranitelná a tak mu padám do obějí. On mě silně obejme a dá mi pusu do vlasů a zašeptá "To zvládnem.". Nedlouho takhle stojíme a pak mě vezme do náručí " zejtra jdeš na zaučko k Tori ... Musíš se vyspat." a pak už vnímám jen houpavé Tobiasovi pohyby které mě doslova ukolébali ku spánku.

Tak tady je další kapitola. Doufám že se líbí a děkuju za vaši veškerou sledovanost. Jsem ráda ,že existuje někdo jako my všichni co milují knihy ať už jakoukoli ... Nikdo mi nevezme větu 'knížka je lepší!' :D
Tak jsem se takhle vykecala :) a omlovám se za chyby :)
Enjoy ;)