Finally happy VMinKook

To je můj přítel

Vylezl jsem ven a rozhlédl se, jestli někde uvidím toho člověka. Stál tam. Byl opřený o jednu z několika popelnic a upíral na mě jeho pronikavé čokoládově hnědé oči. Jeho perfektně upravené vlasy mu krásně ladily s oblekem a černými botami. On celý byl moc krásný. Asi jsem vážně v nebi vzhledem k tomu, že vedle mě stojí blonďatý anděl v podobě Jimina a naproti mě stojí další, kterého Bůh uzavřel do lidského těla.

Samozřejmě jsem nezapomněl na to, že je člověk a těm jen tak věřit nebudu.

Bylo ticho. Nikdo z nás nic neříkal. Já se schovával za Jiminem, který se mě snažil uklidnit pohledem,a pak tu je ten muž, který se od doby co jsem vylezl zpoza krabice ani nepolh a jen nás sledoval.

Když jsem byl více méně v klidu, Jimin natáhl ruku k mé hlavě a pomalu mi začal stahovat kapuci od mé mikiny. Nevěděl jsem, co ten muž řekne na to, že jsem hybrid. I tak me uklidňovalo to, ze se zná s Jimimem a ten je jako já.

Už bylo hrobové ticho moc dlouho a tak se jako první ujal slova Jimin.
,,Kookie, tohle je Tae", řekl s opatrností v hlase, než tišeji dodal, ,,a je to můj přítel."

Tak to mě hodně rozhodilo. Jeho kdo? Přítel? Jak může člověk chodit s hybridem? Vždyť hybridi mají sloužit pro ukojení touhy jejich majitelům, nebo na úklid. Byl jsem šíleně zmatený a to se odrazilo i v mých očích. Jimin to nejspíš zaznamenal, a se žužláním jeho spodního rtu čekal na mou reakci. Sám jsem nevěděl co říct, ale zároveň mi to trošičku posílilo důvěru vůči muži naproti nám.

,Je to jeho přítel, chodí spolu, on Jimina nemlátí, je na něj hodný. Ale to neznamená že bude aspoň z poloviny tak hodný na mě,' říkám si v hlavě a zrekapituluji si, co všechno jsem se o Jiminovi dozvěděl během těch pár minut, co jsme tu seděli na zemi.

Než jsem se vzpamatoval že svých myšlenek, už mě Jimin táhl směrem k tomu muži, který by se měl jmenovat Tae.

Byli jsme asi jeden metr před ním a on začal zvedat ruku. Lekl jsem se a jako reflex jsem se stočil na zemi do klubíčka. A je to tady, teď mě při nejlepším jen zmlátí a odejdou.

Co jsem ale vážně nečekal bylo, když se Jimin sehl ke mě na zem, chytil mě za ruku a pomohl mi zpět na nohy. Zmateně, nervózně a bojácně jsem se mu díval do očí a můj pohled naznačoval pouze to,pokud se muž  pohne ještě jednou, tak beru nohy na ramena a už mě nikdo nikdy neuvidí.

Jimin asi pochopil, co mu můj pohled naznačoval a otočil se k muži, ,, Tae, prosím tě, nedělej ta prudký pohyby, copak nevidíš, jak se tě bojí?" Tae je o dost vyšší než já. Je dokonce i vyšší než Jimin.

Tae se rozhlédl kolem sebe, a když zaznamenal to, co hledal, tak se od nás na chvilku vzdálil a šel tím směrem, kam koukal. Začal se hrabat mezi nějakými dalšími věcmi, co lidé nechtějí a vytáhl od tamtud klasickou plastovou bednu. Vůbec jsem nevěděl,co by s ní mohl dělat. To jako teď vytáhne nůž, rozřeže mě na kousky a odnese domů do mrazáku, nebo nevím, co jiného by s ní dělal.

Když došel zpět k nám, bednu položil na zem a sám se na ní posadil. Teď byl o dost nižší než my a to mě lehce uklidnilo, ale jen do chvíle než na mě poprvé promluvil.

,,Ahoj zajíčku,....