Finally happy VMinKook

ten hajzl

Taehyung POV.

Seděl jsem s Hobim v kanceláři a pročítali jsme nějaké další nabídky na focení a smlouvy. Když v tom mu začal zvonit telefon. Hodím po něm naštvaný pohled. V práci nemáme brát soukromé hovory. „Sorry, tohle musím vzít. Volá Yoongi. Mám ho dát nahlas?" „Klidně." Kývnu mu. „Haló?" „Hobi? Lásko? Je tam Taehyung?" ozval se plačtivý hlas z telefonu. „Jo, je tu, dal jsem hovor nahlas." „Super," špitl si Yoongi pro sebe. „Tae? Potřebuju, abys sem okamžitě přišel." „Proč? Máme tu práci." „Nějakej kluk vylil na Kooka hrnek horký čokolády s popálil mu celej hrudník." „COŽE?" zakřičím a vystřelím na nohy. „Hned jsme tam." Hobi ukončí hovor a jen v tričkách vybíháme z budovy směrem k cukrárně. Byli jsme tam snad za půl minuty.

Na dveřích byla cedule ZAVŘENO, ale dveře byly odemčené. Vletěl jsem dovnitř jako velká voda. Celá cukrárna byla prázdná, jenom ze zadní části se ozýval pláč. „KOOKIE, CHIME." Zařvu přes celou místnost utíkám za pláčem. Bylo tam asi pět dveří. „Tady jsme." Vykoukne Yoongi z jedněch dveří. „Díky bohu." Vběhnu dovnitř s Hobim za zády. Naskytne se mi ošklivý pohled. Kookie sedí na umyvadle a hystericky pláče, zatímco Chim a nějaký cizí kluk mu přikládají na břicho mokré hadříky. „Co se sakra stalo?" dojdu k nim. Chimovi dám pusu do vlasů a přejdu ke Kookiemu. Chytnu mu tváře do dlaní a otírám mu slzy.

„Jeden z číšníků vylil na Kookieho horkou čokoládu." Oznámí smutným hlasem Jimin. „To si ze mě děláš srandu? Kterej kokot by na někoho omylem vylil čokoládu?" vztekám se a dál stírám Kookieho slzy z tváří. „Tae, on to ten číšník udělal schválně." Vytřeštím na Chima oči. „Byl na nás hnusný od chvíle, co jsme sem přišli. Řekl nám ošklivé věci, Tae. Říkal, že jsme odpad společnosti a že nemáme právo na život. A pak polil Kooka." Dopoví příběh Jimin.

„Kde je ten hajzl?" vyskočím na nohy a dojdu k Jiminovi. „Kam šel, lásko?" zeptám se o něco klidněji. Chim ani Kookie nic neudělali. Nemůžu na ně křičet kvůli nějakýmu imbecilovi, který se chová jako pán světa. Ale tohle mu nedaruju. Budu ho tahat po soudech, a vytřískám z něj takový prachy, až z toho zčerná. Debil jeden.

„Nevím Tae, zeptej se Jina. To je ten Hobiho kamarád." Ukázal na jediného člena místnosti, kterého neznám. Onen muž si hned všiml mého pohledu. „Moc mě těší, pane Kime, jsem SeokJin. Stačí Jin." „Těší mě." Odvětím né moc přesvědčivě. Ruku mu nepodávám, neboť stále chladí Kookiemu hrudník. „Co se tu stalo?" zeptám se ho podrážděně a vrátím se zase k Jungkookiemu. „Moc jsem toho neviděl. Zrovna když jsem přišel ze skladu slyšel jsem akorát křik. Hyun, ten číšník, to neudělal poprvé. Rovnou jsem ho vyhodil." Odpoví až moc stručně.

„Dobře," snažím si to urovnat v hlavě. „Budu chtít všechno, co oněm máte. Chci vědět všechno. I jestli dostal blbou pokutu za rychlost." „Pane Kime, já vám nemůžu dávat jen tak soukromé dokumenty o mých zaměstnancích. Mrzí mě to." Tak teď si mě pořádně nasral. „Tak mě poslouchej ty jeden pitomče, když se rozhlédneš kolem sebe, uvidíš mé dva přítele. Jeden je z toho v pořádným šoku, a druhý má spálenej celej hrudník. Ty si jako myslíš, že to nechám jen tak? Dovol mi se zasmát, ani náhodou mu to neprojde. A pokud budu muset, budu se soudit i s tebou, jako s majitelem cukrárny, kde došlo k ublížení na zdraví a dalo by se do toho započítat i omezování svobody. Proto ti doporučuju, naval ty dokumenty, nebo se můžeš rozloučit s cukrárnou i celou tvojí peněženkou, protože mi věř, že bych z tebe vytřískal minimálně deset milionů." Řvu na něj. Nikdo nebude sahat na mé lásky. Ten Jin se na mě koukal pěkně vystrašeně. Jen kývne a odběhne pro ty papíry. Stejně si to budu ještě zjišťovat přes kamaráda od policie.

„T..Tae?" zaslechnu tichý šepot. „Ano Kookie?" otočím se na zmiňovaného a usměju se. Tečou mu slzy přes tváře, které Chim marně otírá. „Myslel jsi to vážně?" ptal se pořád šeptem. „Co konkrétně myslíš? Řekl jsem toho docela dost." „Myslím to, jak jsi říkal, že když někdo ublíží tvým láskám, nenecháš to jen tak." „Jo tohle, tak to jsem myslel smrtelně vážně." Přejdu k nim, oba si je přitáhnu do pevného objetí a vtisknu jim polibek na čelo.

„Tady to máte, pane Kime." Přišel zpátky ten Jin a předal mi do rukou ony dokumenty. „Díky." Seberu mu je a hned je předám do Chimových rukou. Svými pažemi si zvednu Kookieho tak, abych ho udržel jednou rukou. Volnou ruku omotám Miniemu kolem pasu a už si je oba vedu ven. Na práci teď kašlu, jen projdeme kolem budovy a míříme k parkovišti, kde nastoupíme do auta a jedeme domů.