Fortune Teller (Larry, CZ) ✔︎

11. Happy One Year After Kiddnaping

„Dobré ráno, co to tu tak hezky voní?" když jsem se probudila a došla šouravým krokem do kuchyně, udeřila mě do nosu povědomá vůně. Harry stál jen v kalhotách od pyžama zády ke mně. Na sobě měl zástěru a míchal misku plnou záhadné tekutiny. Zároveň se věnoval sporáku s pánvičkou a snažil se mi odpovídat. Dámy a pánové, představuji vám jediného muže na planetě, který zvládá víc věcí najednou.

„Dobré. Dělám lívance. Slavnostní lívance." na vteřinku se otočil s úsměvem ke mně, ale hned zas odvrátil pohled ke sporáku. Přišla jsem k němu blíž a nakoukla mu rozespale přes rameno. Zrovna se snažil nalít z naběračky těsto na pánev. Pár kapek spadlo z naběračky s těstem a usadilo se na kuchyňské lince. Fetovala jsem vůni jídla a šla se posadit ke stolu.

„Proč slavnostní?" zeptala jsem se a opřela svou hlavu o ruce, které byly položené na stole. Nedostatek mého spánku byl znát na mých kruzích pod očima. 

„Protože si tu přesně rok." odpověděl a ani se na mě neotočil. Zamračila jsem se se zavřenýma očima, které se krátce po jeho odpovědi začaly znovu klížit. Byla jsem tak moc unavená. 

„To už s vámi přežívám rok? No potěš." začala jsem vzpomínat na dobu, kdy se mnou kluci dokonce oslavili narozeniny. bylo mi šestadvacet. Cítila jsem se zase o kus starší a Loui si ze mě dělal legraci, že už si můžu koupit náhrobek, protože už jsem jednou nohou v hrobě. S milým úsměvem jsem mu na to odpověděla, že je možná nejmenší v tomhle domě, ale zároveň je nejstarší. Doteď si pamatuju jeho úšklebek a sílu pěsti, kterou jsem schytala do ramene. 

„Už to tak bude." z jeho hlasu jsem slyšela úsměv, ale neviděla. Mé oči byly zavřené a já byla připravená usnout. Harry měl povídavou a nějak ho netížilo, že jsem mu moc neodpovídala. 

„Víš, ve skutečnosti je dnešní den speciální ještě trošku jinak. Včera jsem dal v restauraci u večeře Louimu papír o adopci. Dlouho jsme se totiž dívali do různých dětských domovů a tak dále. Nakonec jsme připraveni vzít si našeho drobečka od náhradní matky, která je moc mladá na to, aby měla vlastního potomka, ale je zásadně proti potratům. Prý dá raději děťátku novou šanci u dvou gayů. Byla nadšená, že budou její dítě vychovávat dva muži. A ještě k tomu nás nezná, což je ještě lepší. Myslí si, že jsme prostě dva náhodní a nikterak známí lidé." popisoval mi Harry a já se snažila porozumět každému slovu. Mé oči byly těžké a mysl se zoufale snažila zpracovat fakt, že budou mít dítě. Přišlo mi, že na mě Harold tuhle informaci vybalil rychlostí světla. Chvilku jsem jen ležela s hlavou na stole a usilovně přemýšlela, než mi došlo, co se stalo. Vylítla jsem do sedu a otevřela oči dokořán. 

„To je skvělý! Takže kvůli tomu jsem v noci nespala, vy jste oslavovali tohle! Tak v tom případě vám odpouštím svou únavu, za kterou můžete. Už víte, co to bude?" ano, nespala jsem skoro celou noc, jelikož se celým domem rozléhaly fráze jako: 'Ano, daddy, vyšukej ze mě duši.' a nebo: 'To by se ti líbilo, koťátko? Takhle to máš rád? Jen mi pořádně zakřič, pořádně zavzdychej, ať všichni ví, komu patříš.' oklepala jsem se nad tou představou i přes to, že jsem o jejich aktech přečetla i napsala několik nemálo fanfikcí. Slyšet to je něco jiného, než o tom číst, věřte mi. Je to jako slyšet u toho vlastní rodiče. Možná je zvláštní srovnávat rodiče s idoly z dospívání, ale na tom nesejde. 

„Pohlaví nevíme, necháme se překvapit. Teď mě ale omluv, musím jít nahoru za svou princeznou. Určitě schody sám nesejde." zaculil se nad tou představou a já ho probodla pohledem. 

„Stěny jsou tenký, Harolde." prskla jsem, protože jsem jim stále trošku vyčítala věty, které se včera draly z jejich úst. On lehce zrudl a s krásně přichystanou snídaní složenou z lívanců, kávy, šlehačky a ovoce odešel rychlým krokem do ložnice za Louisem. Já se zvedla a šla pomalu ke kuchyňské lince. Myslela jsem, že mi nikdo snídani neudělal, protože Harry vypadal, že dá najíst jen svému muži. Milé překvapení na mě ale čekalo na lince. Ležel na ní talíř s velkým množstvím lívanců a ovoce. Vedle byla i káva přesně na způsob, jak ji mám ráda - mléko i cukr. Pohledem jsem sklouzla k lístečku, na kterém bylo Harryho úhledným rukopisem napsáno:

Něco k snídani, nenažranče. Šlehačku máš v lednici, jdi si zaplavat, hlavně nechoď do ložnice.

-H

Pousmála jsem se nad jeho vzkazem a sedla jsem si i se snídaní, na kterou jsem dala ještě předtím šlehačku, po které jsem chvíli pátrala v lednici, ke stolu. Snědla jsem ji úplně celou. Byla zase výborná, nechápu, kde se to Harry naučil. Nádobí jsem rychle dala do myčky a radši si šla rychle pro plavky. Ve svém pokoji jsem se převlékla a popadla pár užitečných věcí. Ručník a knížka byly ty nejzákladnější. Pro jídlo i pití si můžu kdykoliv dojít. Ještě jsem se obula do žabek a odešla co nejrychleji k bazénu, protože se z ložnice už teď linuly tiché zvuky líbání, které byly tlumené stěnou. 

U bazénu vládl klid. Voda se líně vlnila, vzduch byl teplý a příjemně vlhký, ale hlavně nikde neleželi dva muži, kteří by se k sobě až moc měli. Po dlouhé době jsem mohla být zas sama. Nemusela jsem poslouchat zamilovaný páreček a tiše závidět. 

Posadila jsem se na své oblíbené lehátko, které bylo u velkého francouzského okna a zároveň blízko vody. Otevřela jsem knížku na té straně, kde jsem přestala naposledy číst a nechala se zas spoutat dějem.