Fortune Teller (Larry, CZ) ✔︎

12. Pregnancy

Dlouho jsem listovala stránkami, dokud mě nevyrušily hlasy zpoza dveří. Kluci se ke mě připojili a hned skočili do vody, kde začali blbnout jako malé děti. Knížku jsem musela schovat pod ručník, protože voda vycákla až na mě. Pozorovala jsem se smíchem kluky, kteří se nadále navzájem topili ve vodě, dokud se Loui nezavěsil na Harryho. Ten si ho vzal do náruče a Lou položil hlavu na jeho rameno a nechal se hladit po zádech. Harry se s ním pohupoval a pomalu se otočil zády ke mně. Louis se mnou střetl pohled, podle kterého jsem poznala, že má něco v plánu. Pohledem mi naznačil, abych byla ticho a pomalu se zvedl z Harryho. Usmál se na něj jako neviňátko a vtiskl mu polibek na čelo. Harry neměl nejmenší tušení, co chce udělat, ale mně to dávno došlo. Louis je sice prťavý, ale má vážně sílu. Rychlým pohybem tak dostal svého manžela pod vodu, kde ho chvilku podržel. Pak ho pustil a než se Harry stačil rozkoukat a vynořit, byl už Louis venku z vody. Smál se jako trhlý a vypadal teď vážně jako by mu bylo zas pět. Dlouho se Loui nesmál sám. Vyprskla jsem smíchy krátce poté, co se Harold vynořil a nasadil naštvaný výraz.

„Jen počkej ty malá potvoro!" rozkřikl se Harry, když doplaval ke schůdkům po kterých třemi rychlými kroky vylezl na souš. Louis vypískl a pomalu utíkal po kluzkém povrchu daleko od Harryho.

„Hlavně nespadněte." varovala jsem je, ale oni mi nevěnovali pozornost. Loui se snažil uniknout Harrymu, ale nepovedlo se. Kolem boků menšího se obmotaly dvě silné paže, které ho zastavily v pohybu. Vyšší udělal jeden pohyb a shodil menšího do bazénu. Voda vystříkla až ke stropu a pár kapek dopadlo i na mě. Harold ale nebyl spokojen s tím, že jsem já, druhá osoba, která se mu smála, nebyla namočená. Než jsem stihla cokoliv udělat, přilítl ke mě a vzal mě násilím do náruče jako princeznu. Dlouho jsem ale v jeho pažích nepobyla, jelikož mě hodil do vody za Louim. Vyjekla jsem a s plesknutím mých zad o hladinu jsem zahučela pod vodu. Hned jsem se vynořila a dala si své dlouhé vlasy pryč z obličeje. Harry stál s vítězným úsměvem na tváři na kraji bazénu. Propalovala jsem ho na vteřinku pohledem, ale jen do té doby, než se Louis rozhodl pomstít se. Doplaval k Harrymu a natáhl k němu ruku s prosbou, aby mu pomohl ven. Harry mu na trik naivně skočil a ruku k němu natáhl. No a Louis samozřejmě využil příležitosti a stáhl rychlým pohybem Harolda po hlavě do vody. Všichni jsme se smáli a bylo nám spolu vážně dobře.

-------

Dalšího dne se nic zajímavého nedělo. Po obědě jsem si šla číst do pokoje a nevnímala jsem okolní svět. Nakonec jsem ovšem dostala žízeň a šla jsem si do kuchyně s prázdnou skleničku v ruce pro pití. Z obýváku byly slyšet hlasy několika osob. Vím, že mám zakázané vycházet z pokoje, pokud je v domě návštěva, ale já tentokrát neposlechla. Potichu jsem se proplížila až do obývacího pokoje. Skleničku jsem položila na komodu vedle sebe. Schovaná za stěnou jsem pozorovala dění v pokoji. Na gauči seděli kluci, kteří se k sobě tiskli a usmívali se na slečnu, která seděla u nich zády ke mně.

„Rebecco! Připojíš se k nám?" Louis si mě všiml a přivzal mě do klubu. Harry nevyjadřoval nesouhlas. On raději stále sledoval ženu před sebou a do toho k sobě tisk Louiho. Kývla jsem na souhlas a s úsměvem na tváři došla ke gauči. Posadila jsem se na stranu, kde byli kluci, jen ne tak blízko k nim.

„Ahoj, jsem Adele." Slečna ke mě natáhla ruku a počkala, až ji stisknu. Až teď jsem si jí pořádně prohlédla. Nebylo na ní nic zvláštního. Drobná slečna s krátkými hnědými až věrnými vlasy po ramena, přírodní make up, jednoduchý styl oblečení a... Moment. Ona je těhotná? Jakože hodně těhotná. Nechápu, že se nepřevažuje dopředu když sedí a stojí.

„Rebecca." potřásla jsem si s Adele rukou a rozhodla se radši nic moc neříkat. Jen jsem přiblble seděla a dělala, že vnímám jejich konverzaci. Adele byla příšerně ukecané stvoření. Pochytila jsem za dobu jejího mluvení jen pár slov: Těhotná...Náhradní matka... Sedmý měsíc... Říkal, že je neplodný.

Z transu mě vzbudila až otázka, kterou mířila k mé osobě.

„A ty si tu vlastně proč, Rebecco? Kluci neříkali o tom, že by tu žila nějaká žena." stále s přátelským úsměvem na tváři stočila konverzaci pryč od sebe.

Měla jsem chuť odpovědět zcela upřímně, ale kdybych ze sebe vybalila něco jako: 'Harry mě před rokem unesl a od té doby jsem žila v jeho sklepě a později v pokoji pro hosty.' asi by nebyl ani jeden z tří přítomných nadšený.

„Jsem jen ka-kamarádka, nebydlím tu." odpověděla jsem trošku nejistě a podívala se na Harryho, který vypadal, že je s mou odpovědí nadmíru spokojený.

„Aha, tak to pak můžeme jet domů spolu, nemyslíš? Hodím tě kam budeš chtít, času mám dost." úsměv stále zdobil její rty a já musela vymyslet nějakou lež, protože nemůžu přeci říct, že mě nikam tihle dva nepustí.

„To je dobrý." zkusila jsem prostě neutrální odpověď, ale to na Adele očividně neplatí.

„Ale no tak, odvezu tě."

„Ale to vážně není potřeba." kličkovala jsem, což moc nepomáhalo.

„Ale ano, odvezu tě." byla neodbytná.

„Neodvezeš, ona tu dnes spí. Máme takovou menší party s pár nejbližšími kamarády a Rebecca je zvaná." vložil se do toho Harry, aby mě zachránil. Adele se trošku zašklebila. Nakonec z ní vypadlo prosté 'chápu' a vrhla se na pobírání dalších věcí.

Čas se pomalu naplnil a ukecaná slečna mohla konečně odjet. Jen co se za ní zabouchly dveře, začali jsme tiše oslavovat a doufat, že její potomek upovídanost nezdědí.