Diabolik lovers ff

1. Ritsuko

Zase jsem se vzbudila uprostřed noci. Byli 4 ráno a já se otráveně podívala na svůj budík. Okna jsem měla jako vždy otevřená. promnula jsem si oči a poté se posadila. Sáhnula jsem po svým diáři. Najednou jsem uviděla krátký pohyby a pak zase nic. Vzala jsem si telefon a sluchátka. Sednula jsem si na nebezpečnou část parapetu mého velkého okna a poslocuhala písničky. Po hodině se vzbudila sestra jako každý den a poté si sedla vedle mě a vzala si mé jedno sluchátko. Když nám v 6:30 zvonil budík tak sestra ještě zůstala v okně, ale bez písniček. Já jsem zatím nám poklidila pokoj, začala jsem nám chystat snídani. Poté jsem se pro sestru vrátila.

,,Dneska...,, otevřela jsem diář. ,,tebe čekají testy z Ekonomie, Angličtiny a Japonštiny (rodný jazyk). Mě dneska čeká test z Ekonomie, Japonštiny, Angličtiny, Němčiny, Španělštiny, Geografie a Nauky...... Nezapomeň se alespoň před testama se na to podívat jinak tě rodiče už vážně zabijí. Dneska máme od 16:00 sezení v ZUŠ budu tam místo rodičů abych si vyslechla proč si je kvůli tobě paní ředitelka zavolala.... Jestli budeš mít neomluvené hodiny z Houslí a Nauky tak si mě nepřej..,, Dokončila jsem svůj proslov a sestra polkla. Mě naopak čekali hodiny klavíru, nauky, tance, houslí a zpěvu. Moc se mi nechtělo na nauku, ale musím být přeci premiantka rodiny no ne?

,,Mně se do školy dneska nechceeee,, Povzdychla si sestra. Já si vzala brýle který moc nenosím jelikož mám čočky, jenže ted čekám až mi další várka dojde. Posunula jsem si je na nose a zhluboka se nadechla a prudce vydechla. Chytla jsem jí za ucho.

,,Na to teda zapomeň, oblečení do školy máš připravené na posteli.,, Bylo 7:00. Ještě než jsme obě odešli do školy tak jsem stihnula, vyluxovat barák, zalít kytky a umýt nádobí. Poté co jsem sobě a jí překontrolovala batohy jsme vyrazili do škoyl. Byli jsme tam mezi prvníma a tak jsme se nemuseli. Vlasy jsem měla v krásném copovitým drdolu, sestra si udělala líný culík a odešla. Namyšlenost spolu s velkým Egem se v naší rodině dědí už strašně dlouho tak jsem v klidu procházela chodbami za křiku dětí co mi nadávali na mé sebevědomý a moje bytí perfekcionistkou. Došla jsem do své třídy a sednula jsem si do lavice před katedrou učitele. Hned jak přišel do třídy tak jsem se postavila stejně jak se za mnou zbytek třídy. O 10 minut později si za mě sednula moje nejlepší kamarádka Rio. Učitel se na ní podíval.

,,Dneska je středa vlastně, tak tedy vítej Hiro na pro tebe doučování pro ostatní je to normální hodina. Oni nejsou jako ty co v prváku málem propadla z Ekonomie. Málem jsem zapoměl, všichni až na slečnu Hiro píšete písemku, ona toto dostane né na zámky.,, dokončil proslov učitel. Zvednula jsem se abych to šla rozdat. Cestou se mi spolužák snažil podkopnout nohu, ale já ji jednoduše malinko přeskočilo což ho naštvalo. Když jsme dopsali písemku šla jsem ji opět vybrat. Spolužáci měli žalostný výraz.

,,Hm.. tady se někdo neučil,, řekla jsem potichu posměšně když jsem se podívala na spolužáka který se mi snažil podkopnout nohu a teď tu vypadá ještě víc uboze než ostatní. Předala jsem písemky učiteli který záhy opustil učebnu. Začala jsem si uklízet věci do skříňky na konci třídy a on pře k ní najednou zády přírazil, zathnul ruku v pěst. Podívala jsem se na něj namyšleně pobaveným pohledem.

,,Ale ale snad jsem se tě nedotkla ?,, řekla jsem namyšleně jak jen jsem dokázala. On mě uhodil do obličeje tak že se mi z nosu spustila krev. Já jsem ho za tu ruku poté chytil, přehodila si ho přes rameno a nechala ho silně dopadnout na zem. Ještě jsem do něj kopnula a poté jsem společně za doprovodu Rio šla na ošetřovnu. Tam mi zastavili krvácení, nalepili náplast přes nos a poté mě s Rio nechala jednu hodinu na lůžku.

,,Jakouže to máš krevní skupinu?,, zeptala se mě sestřička a já se usmála.

,,O-..... kdy se budu moct vrátit na hodinu?,, zeptala jsem se a posadila jsem se. Podívala jsem se do svého diáře uvědomila jsem si že bych správně teď měla psát písemku. Vstala jsem, ale zamotala se mi hlava. Jen tak tak jsem to ustála a šla jsem bez jejího svolení jelikož nesmím nikam nikdy přijít pozdě.