Diabolik lovers ff

4. Ritsuko a Reiji

Došla jsem před něj. Oblečení perfektně ladilo k barvě mých vlasů a očí. Koukla jsem se na něj s menším úsměvem jelikož mi i takováto maličkost udělala radost doma všechno měla vždy přednostně sestra takže toto je příjemná změna v tomto jediném ohledu. On se pousmál a ještě jednou si mě prohlédl od hlavy až k patě a pak zase zpět. Chvilku se nic nedělo a pak jsme se oba dva ve stejnou chvíli podívali na hodinky, já čistě automaticky ze zvyku protože tak nějak jako oni jsme měli i doma rozvrhnutý den.Jsem ráda že nejsem jediná co taky vše plánuje a o vše se doma stará.

,,Bude večeře, měli by jsme jít... musíme tam být dřív než ostatní, ostatně jako vždy.,, řekne a otevře mi dveře, diář bohužel musím nechat v pokoji což je nezvyk protože jsem si ho vždy brala snad úplně všude. Vystoupím z místnosti a poté čekám až se rozejde pryč a sám od sebe za náma zavře dveře což mě také překvapí. Když jsme dorazili Reiji začal připravovat stůl a já tam stála vedle něj a nevěděla co teď dělat.

,,Ehm... já jenom... že um... mohu ti nějak prosím pomoct?,, zeptala jsem se, najednou jsem byla nějaká stydlivá... ach začínám se podobat Emiyo. Sama jsem věděla že je otrava starat se o všechno když ti nikdo nepomůže a také to toho člověka i trochu zklame. Reiji se na mě s menším udivením ve tváři podíval a poté kývnul na souhlas že mohu.

,,Rozestav tyto skleničky každému na místo. Jestli je rozbiješ, trest tě nemine. A ať je to přesně nebo tě trest nemine,, řekne na konci výhrůžně. Teď jsem ráda za to že jsem perfekcitonistka jako on. Malinko jsem se třásla, ale ani to mě neodradilo od toho abych mu pomohla. Vzala jsem do jedné ruky tác se skleničkama, všechno položila přesně jak chtěl a naliju tam všem upírům kafe a všem nám lidem brusinkový džus. Vrátím nádoby s pitím na místo kde byli a Reijji začne pomalu svolávat všechny. Po nějaké době se zbytek upírů a lidí začal konečně trousit. Po chvíli započala večeře. Holky vypadali hodně unaveně a pobledlé hlavně moje sestra a Rio.  Měla jsem chuť praštit do stolu, ale odolala jsem. Štvalo mě že jsme teď s holkama pro ně jenom nádoby s krví, nic více ani nic méně. Večeře probíhala docela v tichosti, toto se lišilo od domova, když jsme jedli všichni u stolu bylo tam strašně moc hlučno všude. Asi po pár minutách jsme tak nějak všichni dojedli.

,,Skliď ze stolu.,, řekl mi Reiji když všichni dojedli a ještě Ayato, Laito a Shu zůstali u stolu společně s holkama který jim teď bohužel patřili. Vstala jsem od stolu a svoji židli zasunula, jak vím o pravidlech etikety tak vždy ten co uklízí tak uklízí po sobě poslední. Rozešlala jsem se směrem k Ayatovi který mi překvapivě podával svoji skleničku. Natáhla jsem se pro ni a on ji najednou pustil, pusti. Snažila jsem se jo zachytit avšak spadnula na zem a roztříštila se na tisíc kousků. Okamžitě jsem si k tomu klekla a začala to sbírat. Laito si malinko povzdechl a hodil po mě soucitný pohled. Divila jsem se proč do doby než jsem uviděla naštvaného Reijiho jak se blíží ke mně. Polkla jsem a čekala co se bude dít. Když se na mě podíval chladným pohledem celý moje tělo se otřáslo. Okamžitě co ke mně došel mě chytil za zápěstí. Začal mě někam vléct, škubala jsem s sebou a snažila se zachytit třeba o stěnu nebo něco jen abych vyvázla v pohodě.

,,Shu prosím udělej něco,, slyšela jsem vzlyknout moji kamarádku Rio.

,,S tímto nic neudělám, má na to právo,, slyšela jsem jeho odpověď.  Slyšela jsem Rio popotahovat. Okamžitě jsem se začala bránit ještě více než jsme došli do jeho pokoje. Připnul mi surově ruce do okovů nad postelí.

,,Říkal jsem ti že jestli něco rozbiješ tak tě trest nemine,,