Diabolik lovers ff

16. Ritusko a Reiji

Pohled Reiji

Zachytil jsem avšak pád byl až příliš tvrdý. Já jsem nesmrtelný, já to přežil bez úhony, ale Ritsuko sotva dýchá. Její mělké nádechy doprovázely nekontrolovatelný tok krve z jejího těla. Byl jsem vyděšený, poprvý v životě jsem nevěděl co dělat. Z tranzu mě probrala Shuova ruka na mým rameni. Škubnul jsem sebou.

,,Co mám dělat" ptal jsem se bezduše. Shu se na mě podíval. A poté se nadechnul jako by se připravoval vnitřně na moji odpověď m

,,Zbývá jediná možnost... Proměnit ji, stále z ní budeš mít krev, jen bude napůl mrtvá a živá. Je to jediná možnost jak bys s ní mohl zůstat dokonce, záleží ti na ní tolik aby jsi s ní chtěl být?" Zeptal se mě a já ani na vteřinu nezaváhal.

,, Udělám to, chci s ní zůstat.." řekl jsem a Shu kývnul abych to udělal.
Podíval jsem se Ritsu do očí abych ji kousnul a dal velkou dávku jedu, která ji zabije a promění. Sehnul jsem se k jejímu krku a pomalu zabořil svoje špičáky. Krev jsem nevysával a pomalu začal vpouštět velké množství jedu. Pomalu jsem slyšel jak její tep se zpomaluje až úplně ustal. Pomalu jsem ji odnášel k nám domů, do sídla, abych se mohla probudit v klidu a bezpečí.
Zajistím aby se už nikdy nemusela bát, aby vždy byla v bezpečí a vždy byla se mnou. Nedovolím aby ji někdo někdy ublížil. Ležel jsem vedle ní v posteli a čekal až se probudí. Najednou jsem cítil vedle sebe škubnutí ruky a já zpozornil.

Pohled Ritsuko

Nadechla jsem se. Ostře a prudce. Moc jsem toho necítila.

,,Jsem po smrti ?" Ptala jsem se sama sebe v myšlenkách. Necítila jsem svůj tep a rychle jsem si sedla. Podívala jsem se okolo sebe a poznala jsem Reijiho a můj pokoj. Podívala jsem se rychle vedle sebe. Viděla jsem Reijiho, okamžitě jsem sem se vrhnula kolem krku, pak jsem však zasycela když jsem pocítila ránu na krku a další rány.

,,Neměla bys- jsem rád že jsi vzhůru" usmál se na mě a zase mě položil do postele.

,, Odpočívej, až se vzbudíš, všechno ti vysvětlím." Řekl a pohladil mě po tváři, a protože jsme stále byla hodně zesláblá, tak jsem usnula během chvíle. Nevím jak pak dlouho jsem spala ale Reiji byl stale u mě. Koukla jsem na něj a řekla. ,, Proč mi nebije srdce ? Jsem snad mrtvá" kouknula jsem na něj a divila se tomu. Pousmál se a pohladil mě po tváři.

,,musel jsem tě proměnit, jinak by jsi mrtvá byla, jsi napůl..... Chci s tebou zůstat do konce života." Řekl a dal mi jemný polibek. Na jednu stranu bylo těžké vyrovnat se se skutečností že mi nebije srdce, ale jsem ráda že s Reijim budu moct zůstat do konce věků.

Zdravím rád autorka!! Snad se vám první část této knihy líbila, má to sice spoustu pravopisných chyb a překlepů, ale doufám že to až tak nevadí. Užívejte další <33