jsme jenom fakani / Ca$hanova Bulhar

začátek

"Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš"

,,A co Matěj?" zeptala se Eliška.

,,Co s ním?" řekla jsem trochu podrážděně.

,,Dělá teď hudbu, to nevíš?"

,,Vim."

,,A co na to říkáš? Já si to byla poslechnout a docela se mi to líbilo, tobě ne?" napila se čaje. Já jen horlivě zavrtěla hlavou.

Ve skutečnosti jsem si ani nic neposlechla, jen to, co jsem si poslechnout musela. A to byly ty písničky, které hrály u někoho doma a já se nechtěla zbytečně zmiňovat, aby to přepnuli.

,,Tak to se nedivím že se ti to nelíbí, no, zpívá tam často i o tobě, jde to poznat," zasmála se a začala listovat v seznamu písniček, co má v telefonu.

,,Nic nepouštěj. A počkej, jak jako o mně?" nadzvedla jsem obočí. Tak snad nebude vytahovat ven něco, co ho samotnýho ranilo... ještě takto veřejně.

,,No o tobě, zmiňuje se často. Třeba někde psal o tom jak jste šukali celej den a pak jste hledali byt kam se přestěhujete, vzpomínáš?" usmála se. Mě do úsměvu nebylo.

,,To byl nafetovanej... no."

,,Jako kdy?"

,,Když to psal i když to říkal. Nikdy nemyslel nic vážně. A už se o něm nebavme."

Pro mě je to minulost, na kterou vzpomínat s úsměvem nechci, stejně jako to dělá on. On mi teprve ukázal, jak může bejt někdo tak chladnej.

A to jsem si myslela, že vztahy vydrží nafurt. Asi se ale nemám co divit, bylo mi šestnáct, byla jsem hloupá, naivní.

,,No.. tak si pak něco ale pusť, aspoň abys věděla, víš co... nepsal tam o tobě všude jenom hnusný věci, jenom z většiny..."

,,Jak jako hnusný věci?" otočila jsem se na ni. A to jsem se o tom bavit nechtěla.

,,No jako třeba že máš jít teď do píče že má jinej život a věci na týhle bázi."

,,No, super, to teda slyšet fakt nepotřebuju," povzdychla jsem si.

,,Proč, ty ho furt miluješ?"

-

Vymývala jsem podlahu a do toho poslouchala nějaký žebříček písniček v česku. Většina z toho byl rap z Čech, ale to mi nevadí, ráda si něco poslechnu.

Ale hrál tam i on, Matěj.

,,Tyvole zas ten čůrák, proč nejde nějakýho interpreta prostě jenom zablokovat!" křikla jsem si sama pro sebe a šla to přepnout.

Snažím se mu vyhýbat už pomalu druhým rokem. Nějak uvnitř jsem se smířila s tím, že oba teď žijeme jiný život a tak to mělo být. Nic nás k sobě zpátky netáhne a táhnout nebude. Všechny jiskry dohořely a tak to prostě zůstane.

Už dávno se naše životy neprolínají.

Ještě ve vztahu nám to už viditelně nefungovalo. Ta chemie asi nefungovala jak měla. On chtěl žít, užívat si, běhat za holkama a já chtěla už něco jistějšího, vážnýho.

Bylo na to brzo. V sedmnácti jsme už plánovali společné bydlení. A asi to vypadalo docela nadějně. Moje mamka s tím byla v pohodě, znala Matěje dlouho a  věřila mu. Asi tak moc, jako v té době já.

Ale je to hajzl, a to je podle mě nejlepší ukončení mého vnitřního dialogu.

Už se na něj snažím nemyslet, ale pořád je něco, co mi ho do života vtahuje dál. Ať je to jeho sláva, nebo když mi o něm řekne nějaká moje kamarádka.

Jako bych toho neměla už dost.

~

Vítám vás u nové knížky, tentokrát na Bulhara. Doufám že vás bude bavit. Tohle byl jenom úvodní díl, proto tak kratší, další díly budou aspoň o trochu delší :)