jsme jenom fakani / Ca$hanova Bulhar

dovolená

zuzana

Seděla jsem na lavičce a houpala nohama. Byla jsem v parku, ve Stromovce, a čekala na Matese. Zase se po pár dnech vidíme. Už si skoro ani nepíšeme. Jen jsme se domluvili, že se uvidíme.

Do teď jsem mu neodpověděla na to jeho rande. A myslím na to pořád. Chtěla bych jít, ale mám z toho hroznej strach, co se bude potom dít. Jestli to nevezme nějak vážně.

,,Čau," ozvalo se kousek ode mě. Zase jsem ho nečekala. Vždycky totiž dojde ze strany, na kterou nevidím.

,,Ahoj," trochu jsem se pousmála a poplácala na místo vedle mě, na které si potom sednul.

,,Tak, jak ses měla?" koukl se na mě a já pokrčila rameny. Ani nevím, prostě žiju.

,,Hele půjdu rovnou k věci," řekl náhle, čímž upoutal moji pozornost. Co to bude.. něco o nás?

,,Jedu pryč. A možná se už nevrátím," zašeptal. Udělalo se mi zle. Já ho tak strašně nesnáším. Vždycky, ale že vždycky, když se to mezi náma lepší, máš tendenci utíkat. Ale kam? Proč?

,,Matěji... ne," fňukla jsem a koukla se mu do očí. Já nechci aby už odjížděl. ,,Zůstaň tady v Praze, máš tady nás, mě, Libora, tátu."

,,Ty jedeš se mnou," zašeptal.

,,Jak jako s tebou?"

,,Se mnou jedeš. Nenechám tě tady. Už znova ne."

,,Matěji, to nejde, mám tady práci a všechno..."

,,Dej výpověď. Libor by ti kdyžtak místo zajistil, kdybychom se vrátili. Já už vím co budu dělat. Mám peníze pro nás oba."

,,Matěji, ne, tohle nejde, tohle nemůžeš udělat," fňukla jsem a odsedla si od něj. Lámalo mi to srdíčko. Zase ty, Matěji.

,,Můžu. A taky jsem to udělal. Tak půjdeš po mým. Nebudu tě poslouchat jak kňučíš ať neodjíždím a když máš možnost se mnou bejt, tak nechceš. Prostě jedeš."

,,Nemůžeš za mě rozhodovat."

,,Právě jsem to udělal. Zvedni se, jdeš dneska ke mně."

,,Takže jsi ven nechtěl jít?" špitla jsem a stírala si slzy.

,,Ne, nechtěl, došel jsem si jenom pro tebe. Tebe tady v tom pajzlu jménem Praha nenechám, fakt ne."

Jen jsem se na něj koukala a mlčela. Bála jsem se někam odjet, když ani nevím kam. Pořád mi stékaly slzy.

,,Neplač, Zuzi, už tě plakat vidět nechci," zašeptal a pohladil mě po tváři.

,,Za týden budeme pryč. Za tu dobu si všechno zařiď."

,,To není ale tak jednoduchý, Mates."

,,Já vím. Ale bude nám oběma líp. Věř mi, věř mně," chytl mě za tu tvář a přitáhl si mě k sobě. Čekala jsem na nějaký polibek. Věděla jsem, že to někdy přijde.

Ale pusa nepřišla.

,,Zuzi, věříš mi?" dodal tiše. Přikývla jsem a koukala se mu přímo do očí.

,,Tak prostě dělej co ti řeknu. Nemyslím to s tebou blbě," usmál se a pomalu se odtáhl.

,,Matěji to ale nemůžeš na mě tak vychrlit a nepřipravit mě na to."

,,Stejně to už víš, tak je to jedno," zvedl se a vytáhl mě za ruku na nohy. ,,Jdeme teda ke mně. Zítra dáš tu výpověď, nebo si vem dva týdny dovolenou."

Jenom dva týdny? Tys říkal že se možná nevrátíš.

,,Pořeším tu dovolenou.. neplacenou, pak budu mít přesčasy," špitla jsem. Na ty se mi moc nechce, ale snad to za to bude stát. Do teď ani nevím, kam chce jet.

,,To jsem jenom rád že to uděláš. A začni si balit věci. Hodně věcí, nemusíš šetřit, vem si hadry všeho druhu."

Jedeme k moři? Nebo do hor? Nebo kam?

,,Kam-"

,,To je překvapení," utnul mě. Mohla jsem to čekat, on by mi to řekl dřív, kdybych to vědět mohla.

Šla jsem po jeho boku pomalu k němu domů. A zase jsme spolu. Ne doslova, ale fyzicky.

Rozcuchal mi vlasy. Na to jsem ho pleskla po ruce. Dovoluje si zase moc.

-

Seděla jsem na jeho posteli a koukala se na něj, jak se vysvlíká. Nevěděla jsem co v ten moment dělat.

Sundal si mikinu a hodil ji na postel.

,,Pak si ji obleč, bude ti akorát dlouhá," usmál se a zašel do koupelny se přesvléct. Přede mnou asi zatím nechce, no, chápu ho, taky bych nechtěla.

Rychle jsem se začala taky přesvlíkat. Zůstanu jenom v tý mikině, stejnak mě už má celou nastudovanou za tu dobu.

Nasoukala jsem na sebe tu mikinu. Taktak jsem to stihla. Přišel zpátky do pokoje a ihned jeho pohled padl na mě.

,,Tys byla rychlá teda. Mám ti něco vyprat? Kalhotky nebo tak," zahrabal do oblečení, co jsem měla na sobě, které bylo pomuchlané na zemi.

,,Mates.."

Vytáhl bílé kalhotky a chvilku si je prohlížel. Bylo mi trapně. Proč mi vůbec do toho hrabe?

,,Ne, vypadaj čistý, tak ti je nechám na zítřek," usmál se a poskládal je, stejně jako později zbytek mýho oblečení.

Tohle bylo celkem nechutný. Taky mu nesahám na špinavý trenky. Jestli spolu ale skončíme na dovolený, tak mě to zajistě čeká.

,,Ty seš blázen.."

,,Nejsem, ale tak vyperu ti kalhotky, když budou špinavý, ne? Nemáš teď nějakej výtok nebo infekci, ne?" sedl si vedle mě.

,,No, nemám, ale to neřeš, kdyby byly špinavý tak si je tam zanesu sama."

,,Mm, nemáš, tak to musíš chutnat dobře," zamumlal tiše a hned se zvedl a šel něco dělat. Asi určitě se snažil zakrýt to, co řekl. Já tomu rozuměla, nepotřebovala jsem to vysvětlit. Jenom, proč?

,,Hele zapomeň co sem řekl, jestli jsi tomu rozuměla, já jsem plácl nějakou píčovinu, nevím s kým mluvím," dal lehce pěstí do zdi.

,,Notak, nemusíš si hned vyčítat něco co řekneš. Tak jsi to řekl, jestli je to píčovina, tak ať, neřeš to."

I když mi to je nepříjemný.

Opatrně jsem vlezla pod deku, aby mi třeba zpod mikiny nešlo něco vidět. Nejsme si blízcí, pořád ne. A podle mě ani dlouho nebudem.

Vydechl a otevřel okno. Venku byla už tma. A z postele bylo na okno hezkej výhled.

Došel ke mně, měl na sobě trenky a triko. Bylo mi nějak divně. Takhle jsme usínali kdysi, když to bylo ještě v pohodě.

Lehl si do postele na záda a koukl se na mě. Asi čekal, že něco začnu. Ale já se docela bála s něčím začínat. Aby to nedopadlo blbě. Abych koneckonců nebyla já za tu, co něco chce.

Rukou mi sjel po zádech skoro k zadku a koukl se mi do očí, aby dostal souhlas.

Jen jsem lehce přikývla.

Cítila jsem jeho studenou ruku na zadku. Na holý kůži. Zase se naše těla dotýkají.