jsme jenom fakani / Ca$hanova Bulhar

dozráli jsme

,,Přemýšlel jsi někdy nad tím, jaký by to bylo, kdybychom se nikdy nerozešli?"

Tři měsíce před koncem vztahu

,,My dva spolu zůstaneme navěky," zašeptal mi do ucha.
Byla noc, celé město bylo pokryto hustou mlhou a semtam padaly vločky.

,,Myslíš?" podívala jsem se mu do očí a usmála se. Měla jsem naději, že to tak opravdu bude.
Že my dva spolu skončíme.
Že se budeme na smrtelné posteli dřzet za ruku navzájem.

,,Já to vim, na tuty," dal mi pusu na nos a sedl si. Prospali jsme celý odpoledne. Byli jsme totiž celou noc předtím vzhůru, tak si to vzalo svoji daň.

,,Nechceš někam jít? Někam se jít opít nebo tak?" zasmál se Mates a já se pomalu taky posadila.

,,Opít asi zrovna ne, ale ráda bych s tebou někam šla."

Někam do centra, koukat se na nebe, jestli vidět pujde.

S tebou bych šla i na konec světa.

,,Fajn, beru, zvedni prdel a jdem se oblíkat."

,,Jaký by to bylo teď? Asi ne tak dobrý jako je teď. Bylo dost hádek a oba jsme byli ještě děcka, nevyspělý."

,,To jsme i teď, Matěji."

,,Já vím, ale aspoň si to uvědomujem a bereme to vpotaz. Předtím jsme si dělali co chceme... nebo aspoň já."

Povzdychla jsem si a napila se piva. Zrovna jsme seděli na našem tehdejším místě. Vyšehrad.

Dva měsíce před rozchodem

,,A to chceš slavit tady ty narozeniny?" podívala jsem se zmateně na Matěje. Celý den mi tajil, kam jdeme slavit jeho narozeniny. Čekala jsem nějakej bar, nebo stripklub, když to tajil, ale ne trávu na Vyšehradě.

,,Počkej."

Postavil mě někam, kde se mu to líbilo a klekl si.

,,Zuzano, vezmeš si mě za muže.... až tě o ruku požádám?" zasmál se. Vlepila jsem mu slabou facku. Já se fakt lekla, že mě o tu ruku požádal. A tímto způsobem mě to spíš mrzelo.

,,Ty seš debil."

,,Takže nevezmeš?"

,,Jestli budeš do tý doby dělat tyhle věci tak ne."

,,Ani moje mamka se nechtěla vdávat s mým fotrem," prohodil a uraženě si sedl.

,,A co to má s tímto společnýho?"

,,Já svoji matku nesnáším."

,,A myslíš si, že by to mělo nějaký výhody?" usmála jsem se na něj a trochu víc se na něj natiskla.

,,Asi bych neměl zlomený srdíčko a vyvaroval se psaní hoven o tobě do písniček," zašeptal a chytl mě kolem ramen.

,,A tebe by nebolelo, že by ses choval furt jako hajzl a to by mě ranilo?"

,,Bolelo, princezno, bolelo mě to už tehdy."

Měsíc před rozchodem

Utírala jsem si řasenku z tváří. Slzy mi od ní udělaly cestičky. A takhle nemůžu vypadat, když přijdou jeho kamarádi.

,,Co to máš na sobě?"

,,Však, šaty, bavili jsme se o tom že si je obleču," fňukla jsem ještě. Otočila jsem se od zrcadla na něj.

,,Nojo, štětka si potřebuje na sebe vzít něco, co jí nebude zavazet až bude šukat mý kamarády, co?"

Slova, na které se nedá ubránit. Když si někdo něco myslí a je přesvědčen, že to tak je, bez důkazů přesvědčit nejde.

A jak přesvědčit Matese, že jsem mu věrná?

,,Ne, já si obleču teda něco jinýho, ano?" špitla jsem. Nechtěla jsem hádku ještě před tím, co dojdou ostatní. Chtěla jsem připravit ještě chlebíčky... to asi nestihnu.

,,Nezapomeň si nechat nějaký hezký prádlo aby jsi Patrika ohromila!"

,,Matěji přestaň, já nechci Patrika, já chci tebe..."

,,Já vím že bys ho prcala, koukáš se mu často na instagram a máš o něm sny co?!"

,,Podle sebe soudím tebe," zašeptala jsem. Nechci si už nechat srát na hlavu, když mám absolutně čistý svědomí.

Nastal křik. Rány do zdi.

Zase.
Jen protože jsem si dovolila něco říct na obranu sebe.

,,Ale už by ses tak teď nechoval, že ne?" potáhla jsem si naposled z cigarety a típla ji o trávu.

,,Ne... dost jsem přemýšlel. A i když to tak nevypadalo, často jsem litoval, když jsem byl zlej. Ty sis nic takovýho nezasloužila.."

,,Někdy prostě musíme dozrát, viď?" koukla jsem se mu do očí. Usmál se a přikývl.

,,Přesně... víš že odležené víno chutná nejlíp."

,,A nejsladší banány jsou ty hnědý," zasmála jsem se.

,,Já na tohle už nemám nervy, Matěji, furt někde kurva lítáš, nevim ani kde, vypadáš jak kdybys došel zpod mostu po noci plný píchání perníku a myslíš si že já s tou školou tě zvládám usměrňovat?"

,,Nojo furt všude cpeš tu školu."

,,Protože chci aby ze mě něco bylo, Matěji, to že si uděláš maturitu z tebe žádnýho mistra nedělá."

,,Ty čubko, aspoň mám v sobě ňákou kapku citu a kdybys ty měla psychický problémy tak bych se o tebe aspoň zajímal."

,,Ale já se zajímám!"

,,A nelhal ti."

,,Já ti nelžu!"

,,A DRŽEL BYCH KURVA HUBU KDYBYCH NEMĚL PRAVDU!"

,,Co se z tebe stalo?" utřela jsem si slzu a jen se na něj bezmocně koukala. Utápíš se. Ničíš se. Ale já nevím jak ti pomoct.

,,TAK KDYŽ SE TI KURVA NELÍBÍ JAKEJ JSEM TAK VYPADNI Z MÝHO BYTU A NIKDY SE NEVRACEJ!"

,,A ty taky rosteš do krásy. Seš den ode dne sladší a možná, ale jenom možná, se do tebe pomalu zamilovávám."

,,Ooo pane Kratejl, nejste nemocnej že jste tak milej?" zasmála jsem se a položila mu ruku na čelo.

,,Nesnaž se zakecat co jsem řekl, když to nezakecávám já. Asi to mělo nějakou hloubku a smysl, že jsem to řekl."

,,Já jen... nevím co říct," zašeptala jsem. Nevím jak se vyjádřit. Jsem v šoku.

,,Tak neříkej nic," zašeptal a nalepil se mi na rty.

Nebyl to ten polibek, kterej se dává před odchodem z domu.

Ale takovej polibek, kterým se zapečeťuje svatební slib.

A mnou zase projela vlna něčeho a do břicha se mi vloudali motýlci. Zase, jako pár let zpátky.

A teď, když jsme oba dozráli, jako banán do hnědýho stadia, nebo víno když dosáhlo té pravé chuti, ty polibky chutnaj o něco líp.

A určitě je v nich trochu víc citu. Trochu víc lásky, chtíče a rozhodně rozmyslu.

Už nelíbáme jen tak někoho. Už líbáme jen někoho. A v našem případě se líbáme my dva.

Tady, na Vyšehradě.

Na místě, kde ses mě před čtrnácti měsíci ptal, jestli bych si tě vzala.