5.

35 1 0
                                    

Dvojčata byla venku na hřišti, teta odjela nakoupit jídlo na večeři. A já zůstala doma sama s Gianem, rozhodla jsem se zůstat dole v obývacím pokoji. Do pokoje jsem umístila zapnutý tablet který mě celou dobu natáčel, kdyby náhodou opět přišel. Spokojeně jsem si sedla na pohovku s knihou v ruce, a mobilem u hlavy. V mobilu jsem měla připravené vytočené číslo na tetu. Vypadalo to že se ke mně už nikdy nepřiblíží.. opak byl ale pravdou.
,,Vypadni! Nebo zavolám policii!" Pomalu se začal přibližovat, rychle jsem vstala a v ruce měla připravený mobil. Chytl mě za ruku a odhodil mobil za sebe, ztuhla jsem.
,,Hra ještě neskončila krásko, a navíc jsi porušila pravidlo. Takže tě čeká trest."
Řekne a podívá se mi do očí. Odvrátím se.

,,Pomoc! Prosím! Pomoc!" Zakřičím z plných plic. Zrudne a svůj stisk zesílí, druhou rukou mi zacpe ústa. Odtáhne mě na pohovku, surově mi sundá tepláky a společně s nimi i moje spodní prádlo. Vrazí do mě dva prsty, brečím bolestí a hanbou. Snažím se překřížit svoje nohy a nedovolit mu pokračovat, nic ale nefunguje. ,,Vždyť se ti to líbí krásko." Vyndá ze mě prsty a rozepne si poklopec.
Bolest je ještě větší než ta předtím. Uvědomím si že ztrácím kontrolu nad svým tělem, těsně před tím než upadnu do bezvědomí.

Vzbudí mě silný náraz na zem. Otevřu oči a zjistím že ležím na zemi v mém pokoji.
,,Jestli o tom někomu cekneš.. je po tobě."
Procedí skrz zaťaté zuby a odejde. Tentokrát nebrečím, nemá to smysl. Uslyším bouchnutí hlavních dveří a hluk. Rozeběhnu se dolů k tetě a dvojčatům. ,,K-kde jste byli?" Vyhrknu a zvědavě pozoruji dvojčata. ,,No byla jsem vyzvednout kluky z hřiště, a pak jsme si zajeli na zmrzlinu. Promiň měla jsem ti napsat že se zdržím." Omluví se a kluci ukážou na své umazané pusy od sladké zmrzliny. Rozesměju se a pomůžu tetě uklidit nákup.

Jakmile je večeře skoro hotová, zazvoní zvonek a ve dveří se objeví matka s otcem.
,,Mami! Tati!" Dvojčata se rozeběhnou obejmout rodiče. Po tváři mi steče malá drobná slza a běžím se přivítat s rodiči.
,,Tolik jste mi chyběli." Zašeptám a pevně je oba obejmu.

1%Kde žijí příběhy. Začni objevovat