Night love will never die/II./

23.

-Megan-

Myslela jsem,že ho znám.Věděla jsem,že umí ublížit.A přesto jsem mu věřila,každé slovo,které řekl.Utekl jako člověk,který se bojí reality.Čeho se bál on? Bál se snad toho,že bych po něm chtěla víc? Nebo mi jen chtěl dát vlastní ochutnávku mé chyby?

Nejspíš bych měla něco cítit,jenže já necítím.Necítím absolutně nic,protože nedokážu rozeznat novou bolest od té staré.

Věřila jsem mu,proč jsem vždy tak naivní? Zasloužím si to.Zasloužím si všechnu tu bolest,pokud on bude šťastný.

Povzdychla jsem si,nemůžu se navždy litovat.Zbývají mi čtyři hodiny do odletu.Atlanta,místo kde budu vychovávat své dítě.Je mi jedno kolik lidí bude stát při mě,všechno na čem mi teď záleží pomalu roste uvnitř mě.

Položila jsem si ruku na břicho pousmála se.

'Zvládneme to prcku.'Zvedla jsem do ruky svůj mobil.Klikla jsem na Jasonove číslo,nikdy bych nemohla odejít bez toho aniž bych mu to řekla.

'Ten tvůj mizerný lístek sis mohl nechat.A nebo prostě jen napsat měj se dobře Megan,sbohem.Uznávám,že to bylo sladké,jenže ty jsi si vybral jinou i přes to,že jsem ti už několikrát naznačila těhotenství.Buď sní šťastný,sbohem Jasey.'

Klikla jsem na odeslat,vypla jsem mobil a přešla ke svým kufrům.

Naposled jsem se podívala po Kanadě a pousmála se.Všechny vzpomínky si teď odvážím se sebou.Nastoupila jsem do taxíku a odjela na letiště,je mi jedno,že tam budu nejspíš čekat další tři hodiny.Musela jsem odsuď odejít.

-Jason-

'Ten tvůj mizerný lístek sis mohl nechat.A nebo prostě jen napsat měj se dobře Megan,sbohem.Uznávám,že to bylo sladké,jenže ty jsi si vybral jinou i přes to,že jsem ti už několikrát naznačila těhotenství.Buď sní šťastný,sbohem Jasey.'Nadechl jsem se a vydechl.Je těhotná,se mnou.Bude mít naše miminko.Malá kopie mě nebo Megan.Nepříjemný pocit projel mým žaludkem,když jsem pomyslel na to,že by ho vychovávala sama.Co když si bude myslet,že ho jeho otec nechtěl?Co když si Megan někoho najde a bude tvrdit,že její nový milec je jeho otec?

'Jasone?'Otočil jsem se ke Kristen,měla na sobě bílé šaty.Jak by vnich asi vypadala Megan?

'Neměla by si tu být Kristen.'

'Miluješ mě?'Skrčil jsem obočí.

'Co je to za otázku?'

'Jen řekni ano nebo ne.'

'Ne.'Přivřela oční víčka a usmála se.

'Vždy jsi jí miloval.'Megan,vždycky jen Megan.

'Ona je jiná.'Zašeptal jsem,vždy byla jiná.

'Já vím,vždy jsem jí obdivovala.Je krásná,přátelská,milá a dokáže to co já ne.'

'Co?'

'Udělat Tě šťastným.'Vždy mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři a to jediným pohledem.

'Čeká dítě.'Usmál jsem se.

'Tvé dítě?'Přikývl jsem.

'Běž za ní.'Usmála se na mě.

'Nebude svatba?'Uškrnul jsem se.

'Bude jen si musíš dojít pro nevěstu.'

'Kristen?'Otočila se ke mně,když jsem stál u dveří.

'Děkuju.'

'Padej pro ní,nebo ti uletí.'

'Kam jdeš Justine?'Táta.

'Pro Megan.'Jeho rty se roztáhly do úsměvu.

'Nebudu Tě zdržovat.'

Nasedl jsem do auta,snažil jsem se jet jak nejrychleji jsem mohl.Zahnul jsem do prava,kdě zastavil policajt.Skvělý načasování.

'Proč jste jel rychle pane Bieber?'

'Musím být na letišti nejméně za deset minut.'Podíval se na mě.

'Proč?'Klid Jasone,nemůžeš mu jednu vrazit.

'Protože má žena čeká dítě a chce odletět!'Rozhodil jsem rucemi kolem sebe.

'Víte co?Jeďte.'Šokovaně jsem se na něj podíval a přikývl.

Jedu si pro Tebe lásko.

-Megan-

'Kam odletáte?'Podívala jsem se na starší paní,která seděla vedle mě.

'Atlanta,vy?'Usmála se na mě.

'Neodlétám,čekám.'Nechápavě jsem skrčila obočí.

'Na co?'

'Na zázrak.'

'Oh.'

'Zní to šíleně?'Zakousla jsem se do rtů a opatrně přikývla,bojíc se toho,že zraním její city.

'Když jsem byla ve vašem věku,ztratila jsem lásku.Nechala jsem ho odejít s jinou,přestože jsem ho tolik milovala.Myslela jsem si,že záleží na tom jestli on je šťastný.Nebyl,protože byl donucen být s dívkou,kterou nemiloval.Neudělejte tu samou chybu,jste příliš mladá a krásná aby jste cítila bolest z lásky.'Vstala a odešla,nechávajíc mě tam ohromenou.Věděla sna o mě a Jasonovi?To je blbost.

'Let číslo 131994 do Atlanty,odléta za patnáct minut.Prosíme cestující aby nastoupili do letadla.'Vstala jsem,tahjíc za sebou své dva kufry.Je tohle doopravdy sbohem?Chci dát tomuhle městu sbohem?Chci zahodit všechny ty vzpomínky?Chci si odnést své dítě a vychovávat ho bez otce?Samozřejmě,že ne.Už znovu nedokážu být bez něj.Bojovala jsem o něj příliš dlouho na to abych se ho vzdala.Patří mě,patří mému dítěti.Otočila jsem se opačným směrem a rozběhla se k východu.

Narazila jsem do něčeho tvrdého,mužského těla.

'Promiňte.'Zamumlala jsem se skloněnou hlavou,snažíc se mu vyhnout jenže vždy se posunul stejným směrem jako já,což vypadalo jako by mě chtěl uvěznit.Frustrovaně jsem zavrčela a vzhlédla.

Hnědé oči,upírajíc zrak do mých.Srdce mi začalo bít rychleji a má ústa opustila vzdech.

'Jasone.'Zašeptala jsem,strach z toho,že tohle je jen sen byl silnější než abych mluvila hlasitěji.

'Lásko.'Zachvěl se mi spodní ret.Nepřemýšlela jsem o tom,proč to neudělat nebo udělat.Své ruce jsem omotala kolem jeho krku,zatímco co on si mě zvedl do náruče.Zabořila jsem svůj obličej do jeho krku.

'Vrátil ses.'Odtáhla jsem se od jeho krku,dívajíc se mu do očí.

'Nikdy bych Tě nenechal znovu odejít.A už vůbec ne s mým dítětem.'Po tváří mi stekla slza,radosti.

'Co tvá svatba?'

'Čekají na nás,drahoušku.Je jen na Tobě jestli si mě vezmeš dnes a nebo a měsíc.Byl bych samozřejmě radši kdyby sis mě vzala dnes ale -'Přerušila jsem jeho nervózní proslov svými rty,šeptajíc mu do ústa.

'Vezmu si Tě,dnes.'