Night love will never die/II./

2.

-Megan-

Stromy se před mými oči měnily na rozmazené fleky,po oknech na mém autě stékaly kapičky deště.Jakoby počasí vystihlo mou náladu,jakoby nebe plakalo se mnou.Zakousla jsem se do spodního rtu abych bolest přemístila na jiné místo než je mé srdce.Brada se mi zatřásla ze zadržovaných vzlyků,které se zoufale chtěly dostat na povrch,uvolnila jsem sevření kolem mého rtu a rty k sobě přitiskla.Co jsem si myslela?Možná,že když se vrátím všechno bude tak jako dřív.On mě bude milovat,řekne mi jak moc jsem mu chyběla,jak moc mě potřebuje a že mi odpouští.Určitě si už nepamatuje na nic z toho co jsme spolu prožily.Proč zrovna s Kristen?Musel jí milovat už předtím.Miloval jí už na střední škole a mě lhal.Lhal mi,vím to.Teď mi všechno dochází,jeho sliby o tom jak se sní rozejde a přitom to pořád a pořád oddaloval,hledal důvody aby se jejich rozchod mohl oddálit a ve mě viděl jen útěchu.Útěchu v posteli,kterou mu Kristen dát nemohla.Uvědomuji si,že jsem se od střední školy vůbec nezměnila.Mé chování je pořád stejné,můj vzhled je stejný a mé city k němu jsou pořád stejně.Cítila jsem to známé chvění v žaludku,když se mi podíval do očí.Cítila jsem jak mi v žilách koluje krev ze žárlivosti a jak mi srdce pomalu přestává být z pomyšlení na to,že ona bude stát v bílých šatech před oltářem zatímco on jí bude vyznávat věčnou lásku před rodinou,přáteli,Bohem a knězem.Z úst se mi vydral tichý vzlyk,tohle musí být jen zlý sen a já se určitě zachvíli vzbudím a vše bude takové jako před lety.On bude zase můj Jason,který mi šeptá do ucha jak moc pro něj znamenám a jak moc mě miluje.Zastavila jsem auto a dlaní jsem si přejela přes obličej.Vystoupila jsem z auta a pořádně se nadechla,bylo mi jedno že prší.Pomalými kroky jsem se dostala k molu,často sem jsem jezdívala s Jackem.

'Megan?'Přestala jsem dýchat z hlasu,který jsem neslyšela tak dlouho.Otočila jsem se směrem k Jackovi,který mi celé ty roky chyběl bez ohledu na to co za věci jsme si vzájemně provedli.

'Jacku.'Vydechla jsem jeho jméno tak měkkce jak jen uměla,bála jsem se že kdybych víc zvýraznila svůj hlas zmizel by.Jeho nečekaná reakce mě překvapila a zahřála zároveň.Jeho ruce se roztáhly na náznak toho,že čeká až mě konečně sevře ve své náruči.Neváhala jsem,rychlými kroky jsem se k němu dostala a silně ho tiskla k sobě.Tak strašně mi chyběla jeho typická vůně.

'Megs,myslel jsem že už tě nikdy neuvidím potom co si odešla z města bez rozlučky.'Zašeptal mi do vlasů.Kapky deště na nás dopadaly pořád rychleji a rychleji ale nám to bylo jedno protože po letech jsme mohli zase držet toho druhého v náruči.On mě nezklamal,v jeho modrých očích bylo vidět že mi vše už dávno odpustil zatímco v Jasonových byly výčitky a neskutečný vztek,vztek na mě a na sebe samého ale Jack byl a vždy bude ten,který by pro mě udělal vše.

'Strašně mě to mrzí.'Zamumlala jsem mu dro hrudi.

'Pššt všechno je ti odpuštěné,drahoušku.'

Kéžby by byl takový i Jason.