Jen si myslíš, že mě miluješ

Fakt: Holubi mají dobrý čich (1/2)

„Agente Sterlingu! Jak vám můžu pomoci?"

Lance se usmál úsměvem číslo dvě. „Hledám Waltera. Nevíte, kde je, Martine?"

„Walter je na čtyřce. Pracuje na něčem nebezpečném."

Rozhlédl se po společné laborce, kde každou chvilku cosi vybuchlo nebo vzplanulo. „Jistě, chápu. Díky, Martine!"

„Rádo se stalo, pane Sterlingu..."

Ale Lance už odcházel. Vyzbrojen naučeným úsměvem číslo jedna procházel chodbami a tvářil se naprosto klidně. Dnes to udělá. Dnes pozve Waltera na rande. Možná ho odmítne. To je jedno. Nic se nezmění. Dál budou kamarády. Všechno bude v pohodě. Všechno bude v klidu. Všechno bude v pohodě.

Zaklepal na dveře laborky a po pozvání vstoupil do dekontaminační místnosti. Zavřel oči a nechal se čímsi nastříkat a něčím ofoukat. Když se rozsvítilo zelené světlo, šel. Cestou mávl na chlapíka v kukani, který celý proces řídil. Nakonec konečně vstoupil do laboratoře. Snažil se tvářit sebevědomě a tvářit se jako vždy.

„Ahoj Lanci, co ty tu? Je super, že jsi přišel!" přivítal ho Walter a dál pokračoval: „Mám dotestovanou tu novou vychytávku, jak jsem ti o ní říkal. Tu, která ti má pomoc získat si na svou stranu zloduchy. Jak ti po tom začnou věřit, mít tě rádi, svěřovat svá tajemství, možná se i nechat přesvědčit ke změně kariéry. Počkej..." pozorně si Lance prohlédl. „Co se děje?"

Zmateně se na něj podíval. „Co, co by se dělo?"

„Vypadáš... bledě. Stalo se něco?"

„Ne." Zavrtěl rychle hlavou a vyměnil úsměv za menší a snad i věrohodnější. „Jen jsem trochu unavený, to je všechno. Řekni, jaké máš dnes večer plány?"

„Vážně nevypadáš dobře. Co ten můj polštářek na uvolnění, funguje? Neměl jsi snad v kantýně ten jejich chleba. Jsem si jistý, že to není bezlepkový, a pořád máš rozhozený systém z proměn."

„Jsem v pohodě. A polštářek funguje, opravdu. Už se mi spí mnohem líp." Mávl rukou Lance a snažil se nevnímat své bušící srdce. Měl by se dát už do kupy, sakra!

„Ale tohle je teda už hotový. Chceš to vidět?"

Podíval se Waltera, který nadšením skoro vibroval. Zdálo se mu to, nebo mu oči zářily? Usmál se na něj. „Jo, rád se podívám."

„Dobře." Tleskl a z mističky vzal jednu šedivou cvrnkací kuličku. Když se na ni Lance podíval pořádně, tak se mu zdálo, že se mírně prohýbá pod bříšky prstů. „Toto je směs plynů a vonných esencí, které přímo ovlivňují čelní lalok. A funguje to, i když má člověk rýmu. Takže už Aljašku znovu opakovat nebudeme."

Lance se tiše zasmál. „To je dobře. Ale vybruslili jsme z toho dobře."

Walter na něj kuličkou ukázal. „Ty jsi vybruslil. Já se klouzal a do teď mám na zadku modřiny. Pořád se divím, že to vyšlo. To byl ten nejtrhlejší čtvrtý červenec v mém životě."

Zvedl obočí. „Trhlej tým?"

Walter s úsměvem přikývl. „Trhlej tým."

Zdálo se mu to, nebo ten pohled z očí do očí je delší, než mezi přáteli?

Bylo to delší než mezi přáteli.

Teď už to určitě bylo delší než mezi přáteli.

Přiměl se podívat se na šedou kuličku.

Walter si odkašlal. „Ehm... jo, takže... Jasně. Čelní lalok. Jo. Tohle," znovu ukázal kuličku, „praskneš a do vzduchu se uvolní vůně. Není moc nápadná, ale silná by měla být dostatečně. Ještě mám v plánu udělat to jako parfém, který budeš moci nosit pořád. Jen ještě vymyslet, jak ti dodat imunitu. Jedná se o kombinaci naší staré dobré levandule s vanilkou a santalovým dřevem. Perfektní pro zjištění jakýchkoliv tajemství a vytvoření si nejlepších přátel."

Podal mu kuličku a nasadil si respirátor. „Až budeš připravený, tak to praskni."

Podezřívavě si ho změřil. „Proč si to bereš?"

„Protože to dýchám už měsíc, a když se předávkuju, tulím se."

To by nebylo tak špatný. Přiměl se podívat na drobnou kuličku ve své ruce. Zhluboka se nadechl.

„Počkej!" zarazil ho Walter.

„Co?"

Nasadil mu čapku s elektrodami a podíval se na své hodinky na ruce. „Můžeš."

Zmáčkl kuličku mezi prsty. Praskla, ale nic se nestalo.

Zamračil se a podíval se na Waltera.

„Musíš počkat. Nadechni se," pobídl ho Walter.

Poslechl. Ucítil slabounkou vůni. Pousmál se. Vonělo to příjemně. Něco mu to připomínalo...

„Funguje to!" jásal Walter při pohledu na Lancovy mozkové vlny. „Podle tohoto jsi klidnější a spokojenější, že jo?"

„Jo," usmál se Lance a znovu se zhluboka nadechl. Cítil se klidnější. Bylo mu... dobře. „Walteře?"

„Jo, Lanci?"

„Až tu skončíme, šel bys se mnou na rande? Nebo večer? Film, večeře nebo třeba procházka parkem soch galerie umění?"

Walter zbledl. „Ale ne..."