Jen si myslíš, že mě miluješ

Fakt: Holubi si pamatují

Byl v jeskyni. Seděl v křesle, ruce připoutané k opěrkám, s výhledem na moře. Kilián mu svíral spárem rameno a sledoval mizející drony.

Lance cloumal pouty. „Ne, Waltera ne! Udělám cokoliv! Nedělej to. Prosím, ne! Prosím!!!"

Drony zasáhly cíl.

„NEEEEEEEEE!"

Svět zešedl. Moře zamrzlo.

Přerývavě dýchal. V uších mu srdce splašeně bušilo. Seděl na posteli. Rozhlédl se. Byl v pokoji. Byl doma.

Zaklel a otřel si tvář. To samé pořád dokola. Každou zasranou noc.

Polkl a přehodil nohy přes kraj postele. Chvíli tam seděl s hlavou v dlaních a pak se zvedl. Vyčerpaně se došoural do kuchyně. Čtyři ráno. Zapnul presovač a z linky popadl poloprázdnou lahev rumu. Třikrát si lokl. Zavřel oči a soustředil se jen na teplo šířící se mu hrudí. Položil lahev zpátky. Než začne práce, stihne vystřízlivět.

Vzal si první kávu dne a rovnou nechal dělat další. Znovu si pustil video od Waltera. Hrálo si tam kotě s andulkou.

Před přehráváním dalšího se spustila reklama na seskoky padákem zážitkové agentury.

„To je v pořádku, Lanci. Sám to nezvládneš. To je v pořádku. Pusť mě."

S klapnutím položil prázdný šálek na linku. Třásly se mu ruce. Sevřel je v pěsti a zhluboka se nadechl. Odolal pokušení napít se znovu. Nesmí být v práci opilý. Už žádné chyby.

Strčil rum pod dřez a dal do toustovače dva plátky bezlepkového chleba. Otevřel okno.

Nasál do sebe chladný letní vzduch.

Musí s tím něco udělat.

Měl by zajít za cvokařem rozvědky.

Co když ho ale vyřadí ze služby?

To nesmí.

Musí Walterovi hlídat záda.

Jsou tým.

Trhlej tým.