Fakt: Holubi si pamatují

312 36 44
                                    

Byl v jeskyni. Seděl v křesle, ruce připoutané k opěrkám, s výhledem na moře. Kilián mu svíral spárem rameno a sledoval mizející drony.

Lance cloumal pouty. „Ne, Waltera ne! Udělám cokoliv! Nedělej to. Prosím, ne! Prosím!!!"

Drony zasáhly cíl.

„NEEEEEEEEE!"

Svět zešedl. Moře zamrzlo.

Přerývavě dýchal. V uších mu srdce splašeně bušilo. Seděl na posteli. Rozhlédl se. Byl v pokoji. Byl doma.

Zaklel a otřel si tvář. To samé pořád dokola. Každou zasranou noc.

Polkl a přehodil nohy přes kraj postele. Chvíli tam seděl s hlavou v dlaních a pak se zvedl. Vyčerpaně se došoural do kuchyně. Čtyři ráno. Zapnul presovač a z linky popadl poloprázdnou lahev rumu. Třikrát si lokl. Zavřel oči a soustředil se jen na teplo šířící se mu hrudí. Položil lahev zpátky. Než začne práce, stihne vystřízlivět.

Vzal si první kávu dne a rovnou nechal dělat další. Znovu si pustil video od Waltera. Hrálo si tam kotě s andulkou.

Před přehráváním dalšího se spustila reklama na seskoky padákem zážitkové agentury.

„To je v pořádku, Lanci. Sám to nezvládneš. To je v pořádku. Pusť mě."

S klapnutím položil prázdný šálek na linku. Třásly se mu ruce. Sevřel je v pěsti a zhluboka se nadechl. Odolal pokušení napít se znovu. Nesmí být v práci opilý. Už žádné chyby.

Strčil rum pod dřez a dal do toustovače dva plátky bezlepkového chleba. Otevřel okno.

Nasál do sebe chladný letní vzduch.

Musí s tím něco udělat.

Měl by zajít za cvokařem rozvědky.

Co když ho ale vyřadí ze služby?

To nesmí.

Musí Walterovi hlídat záda.

Jsou tým.

Trhlej tým.

Jen si myslíš, že mě miluješKde žijí příběhy. Začni objevovat