More Than I Know (Tom Holland) ✓

Prolog

Rychlými kroky jsem vešla do malé kavárny a spěchala dozadu. Pohledem jsem hledala v místnosti volný stůl. Byla sobota ráno a moje oblíbená kavárna byla jako obvykle plná. Uvažovala jsem nad tím co dál udělám, když můj pohled zavadil o muže v mém věku, jak sedí sám u stolu pro dva a listuje svým mobilem. Bingo

„Promiňte, sedí tady někdo?" Zeptala jsem se a ruku jsem měla položenou na dřevěné židli. Prosím řekni ne. Mladý muž ke mě zvedl svůj pohled a pak se začal rozhlížet po rušné kavárně.

„Ne, jen do toho," Odpověděl, asi předpokládal, že si tu židli vezmu a usadím se ke svým přátelům. Ale neudělala jsem to. Odsunula jsem židli a posadila se na ní. Jeho oči mě zvědavě pozorovaly. Vrátil se ke svému mobilu mezitím co já se na něj upřeně dívala. Ucítil můj pohled a podíval se na mě .

„Jsi v pořádku?" Zeptal se s upřímnou starostí v hlase.

„Jo, promiň. Já jen... Řekla své sestře, že jdu dneska na rande a právě mi napsala, že je na cestě sem, aby mě špehovala a prověřila si toho chlapa!" Pohnula jsem prsty, abych vytvořila uvozovky.

„A on se neukázal nebo...?" Ptal se, aniž by věděl na co naráží. Zmateně svraštil obočí. Zakryla jsem si obličej rukama a povzdychla si.

„Žádný chlap není. Nechystala jsem se jít na rande." Oči se mu rozšířily, když si uvědomil, jak jsem to myslela.

„Takže jsi lhala sestře?"

„V podstatě. Ale ona mě pořád otravuje s tím, ať chodím víc ven, ať poznávám nové lidi... Brzy se bude vdávat a ona, a hlavně máma, mě neustále otravují s tím, abych si na svatbu někoho přivedla. Nemůžou se spokojit s tím, že se má sestra bude vdávat? Vážně si musím někoho hledat?"

Tom se zasmál mému malému výbuchu.

„A teď si tady, abys předstírala, že jsi na rande se mnou?"

„Ehm...jo?" Vyznělo to jako otázka a proto jsem na chvilku zavřela oči. Opravdu jsem neuvažovala. Moje mysl zkratovala, když jsem si přečetla sestřinu zprávu, ve které mě prosila, abych šla na nějaké rande. Byla strašně nadšená, když jsem jí napsala, že zrovna na rande jdu. Ptala se mě na spoustu věcí a já všechno musela vymyslet hned na místě.

„Podívej, můžeš se vrátit ke svému telefonu a bude to vypadat, že máme rande na hovno." Cítila jsem se provinile, že jsem do tohohle zatáhla cizího člověka. Tohle byl můj problém, se kterým jsem se musela vypořádat. Já jsem ta která řekla sestře, že mám rande i když vlastně žádné nemám.

„V pohodě. Můžeme spolu mluvit, stejně jsem na mobilu až moc." Usmál se a strčil si mobil do své zadní kapsy. „Chceš, abych ti něco přinesl k pití?" Zvedl svůj hrnek a dopil ho.

„To nemusíš. Můžu si něco objednat sama."

„Stejně si jdu pro další kafé, takže co si dáš?" Mrkl na mě a vstal ze židle. Vážně lepšího chlapa jsem si vybrat nemohla. Pomyslela jsem si. Řekla jsem mu svou objednávku a on s úsměvem odešel k pultu.

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Konečně jsem si sundala sako a pověsila si ho na opěradlo židle. Podívala jsem se na mé "rande". Měl na sobě černé džíny a bílé tričko. Nic velkolepého, ale na něm to vypadalo vážně dobře. Sledovala jsem, jak se mu pod tričkem napínají svaly. Opravdu na něj teď takhle civím?

Jeho hnědé kudrnaté vlasy. Vypadaly, že na ně nepoužívá žádný produkt. Vypadaly jemně a vážně bych chtěla vědět jaké jsou na dotyk.