More Than I Know (Tom Holland) ✓

4. Část

Dnes byl ten den. Dnes jedeme s Tomem  na místo svatby mé sestry. Kate a Daniel v podstatě udělali 'svatební víkend'. Všichni dnes dorazí, v pátek, svatba bude zítra a v neděli Kate trvala na posvatebním brunchi s nejbližší rodinou, včetně mě a Toma. Takže jakmile přijedeme do hotelu, budeme muset předstírat, že jsme milující pár, dokud neodjedeme v neděli.

Balila jsem si kufr, když zazvonil zvonek. Položila jsem tričko, které jsem právě skládala, došla ke hlavním dveřím a otevřela. Přivítal mě usměvavý Tom.

„Ahoj, jsi připravená vyrazit?" Zeptal se Tom a já vytřeštila oči. To už je tak pozdě? Otočila jsem hlavu, abych ses podívala na hodiny na stěně v obýváku. „Klid, Dělám si z tebe srandu. Jsem tu brzy. Doufám, že ti to nevadí." Teď měl na tváři přihlouplý úsměv a co si budem člověk se na něj nedokázal zlobit.

„Samozřejmě že ne, pojď dál. Pořád si balím." Vydala jsem se zpátky do své ložnice s Tomem v patách. „Popravdě tak trochu vyšiluju. Nemůžeme to pokazit. Co když si někdo všimne, že to jen předstíráme? Někdo si toho musí všimnout, ne? Proč bys byl s někým, jako jsem já?" Zastavila jsem se a podívala se na něj. „Víš co? Zůstaneme tady a nepojedeme nikam. Ušetří mi to nervy." Přecházela jsem po místnosti sem a tam. Tom mě jemně popadl za ramena, aby mě zastavil.

„Hej, hej, hej Faith. Nech toho." Obrátil si mi čelem k sobě, abych se na něj podívala. „Pojedeme na svatbu. A tvá rodina nám uvěří dobře? Tihle lidé tě znají nejlíp. Zaleží jim na tobě. Ostatní si můžou myslet co chtěj. A jen pro pořádek, proč by s tebou někdo nechtěl být?"

Zafuněla jsem a podívala se na něj a jediné, co jsem v jeho očích viděla, byla upřímnost. Zavrtěla jsem hlavou a pokusila se dostat všechny negativní myšlenky z hlavy. Ignorovala jsem Tomovu otázku a vešla do své ložnice. Tom šel za mnou a opřel se o moji skříň, zatímco ja jsem pokračovala ve skládání oblečení.

„To jsou tvoje šaty?" Tom ukázal na obal, visící na zrcadlu, v kterém byly mé šaty. Přikývla jsem a podívala se, jak Tom kráčí k obalu a pomalu ho rozepiná, aby se na ně mohl podívat. „Vypadají nóbl." Okomentoval je a zapnul zip.

„Je to svatba mé sestry, samozřejmě že je to nóbl." Zasmála jsem se a zavřela kufr, otočila se a podívala se na Toma, který se znovu opíral o moji skříň. Měl na sobě černou mikinu a džíny. Na tváři se mi objevil malý úsměv. Vypadal tak jemně, až jsem měla chuť ho obejmout.

„Proč se na mě tak díváš?" Zeptal se Tom se zdviženým obočím.

„Nevím. Tvoje mikina vypadá tak příjemně, že mám chuť jen....Objala jsem se.

„Pojď ke mně. Dal ruce od sebe s malým úsměvem a chytil mě za ruce. Přitáhl si mě k sobě a já mu obmotala ruce kolem pasu. Spokojeně jsem si povzdechla a Tom lehce hladil mé záda.

„Měla jsem pravdu. Ta mikina je příjemná." Zamumlala jsem a Tomova se zasmál. Jedna z jeho rukou se pohnula a začala si hrát s mými vlasy. Cítila jsem, jak ze mě všechen ten stres mizí. Chvíli jsme takhle stáli, než mi Tom naposledy přejel rukou po vlasech a dal mi najevo, že je už čas jít.

Obvykle trvalo asi dvě hodiny dostat se na místo, kde se Kate a David brali. Ale protože byl pátek odpoledne a silnice byly zacpané, tak jsme uvízli v dopravní zácpě. Asi po hodině jsme se oba rozhodli, že je čas na jídlo, a tak Tom sjel z dálnice a jel k nejbližšímu Mcdonaldu. Nevypadalo to zrovna jako nejlepší místo pro jídlo, ale oba jsme měli hlad a nic jiného nebylo v blízkosti.

Poté, co jsem řekla Tomovi co bych chtěla, tak objednal dvakrát kuřecí burger. Když jsme přijeli k výdejnímu oknu, pokladní se na Toma chvíli zmateně dívala, než pronesla: „Ty jsi Spider-Man!"

Tom se lehce uchechtl a přikývl: „To jsem." Chlapec podal Tomovi tašku a Tom mi ji předal.

„Můžeme si udělat selfie?" Vzrušeně se na Toma podíval.

„Samozřejmě, chlape." Tom zapózoval pro fotografii a pak sáhl pro peněženku v zadní kapse džín.

„To ne. Nemusíš to platit. Ty jsi Spider- Man! Je to na mě!"

Tom si chlapcových slov nevšímal a podal mu peníze.

„Drobné si nech." Tom se usmál a chlapec se jen zatvářil ohromeně. Člověk se mohl nad tou situací jen usmívat. S posledním rozloučením a zamáváním, Tom pokračoval v jízdě a vracel se k dálnici.

„To bylo milé." Usmála jsem se, vyndala půlku hamburgeru z obalu a podala ho Tomovi. Kousl si a soustředil se na provoz. Nemohla jsem si nevšimnout, jak přitažlivě vypadal, když nenuceně řídil s jednou rukou na volantu a druhou držel napůl rozbalený fastfoodový burger.

„V poslední době se to děje dost často." Nakonec řekl, když polkl. „Je to docela cool. Zvlášť, když mi říkají Spider-Mane." Zasmál se a ukousl si další sousto. Rozbalila jsem si svůj vlastní burger a ukousla si.

„Vychutnej si to, protože potom po zbytek víkendu budeme jíst jen luxusní jídla" Řekla jsem a Tom nakrčil nos.

„Fuj, hnus." Začal se smát a já společně s ním.

***

Když jste konečně dojeli do hotelu, kde máme být ubytováni, tak Tom zaparkoval. Hotel vypadal jako starý hrad a byl obklopen jen stromy. Několik kilometrů od hradu nebylo nic. Vyskočila jsem z auta a začala si protřepávat nohy. Trochu jsem si zatancovala, aby se mi vrátil cit. Tom se mi smál, když otevíral kufr, aby vytáhl kufry.

„Co? Necítím svůj zadek." Uchechtla jsem se a otevřela otevřela zadní dveře, abych si vzala obal s šaty, které tam Tom pověsil. „Faith! Tome! Zvládli jste to!" Slyšela jsem, jak má máma vykřikla, když běžela od vchodu do hotelu. Nemohla jsem ji ani pozdravit, protože mě rychle objala a políbila na obě tváře.

„Jo, doprava byla šílená. Trvalo nám to tři a půl hodiny." Řekla jsem, když má máma šla Toma pozdravit objetím.

„Vážně? Musíte mít hlad! Pojďte dovnitř. Jsem si jistá, že kuchyň vám před večeří něco uvaří."

„To je v pořádku, mami. Něco jsme si dali po cestě. Můžeme jít do našeho pokoje?" Zeptala jsem se a máma dychtivě přikývla a zavedla nás do hotelu, aby jsme se mohli odbavit. O pár minut později jsme stáli před hotelovým pokojem. Držela jsem klíčovou kartu před skenerem, abych odemkla dveře. Když se rozsvítilo zelené světlo, otevřela jsem dveře do malého, ale útulného pokoje. Tom mi podržel dveře, abych mohla vejít. Začala jsem se rozhlížet, ma pravé straně pokoje byla dvě křesla a koupelna na levé. Uprostřed pokoje manželská postel. Samozřejmě, že tady je jen jedna postel.

Zdálo se, že si Tom všiml mého výrazu. „Můžu spát v jednom z křesel. Nebo ve vaně." Rychle jsem se na něj podívala. Myslel to vážně?

„Nebuď směšný. Jsme oba dospělí, myslím, že zvládnu sdílet s tebou postel." Zasmála jsem se  a šťouchla ho do ramene. „Nebo se mnou nechceš sdílet postel?"

„Chci." Tom rychle odpověděl. „Chci říct, nevadí mi to." Pokrčil rameny.

„Dobře."

**
Vím že je pozdě, ale tady máte ještě dnes krátkou, docela nudnou část.
Pokusím se zítra vydat další část a ta už bude určitě o dost zajímavější ;)

Omlouvám se za případné chyby.

A jinak přeji dobrou noc a vidíme se zítra <3