More Than I Know (Tom Holland) ✓

6. Část

Jakmile jsme byli v bezpečí našeho hotelového pokoje, vydechla jsem úlevou.

„To bylo tak vyčerpávající." Odkopla jsem své boty a nechala své tělo spadnout na postel, která byla ještě měkčí, než jsem čekala. Tom se uchechtl a pokýval hlavou, jeho hnědé kadeře se při tom pohybu pohupovaly.

„Jo, když jsi říkala, že tvoje rodina je trochu moc, myslel jsem, že přeháníš... ale ne. Oni jsou vážně trochu moc." Souhlasně jsem přikývla a vstala z postele, abych jsem si z kufru vzala pyžamo a ručník.

„Chceš koupelnu první, nebo můžu jít já?" Zeptala jsem se Toma. Tom vzhlédl od telefonu.

„To je v pořádku. Můžeš jít první." Řekl s laskavým úsměvem, než se vrátil zpátky k telefonu. Snažila jsem se co nejrychleji umýt a jít do postele. Byla jsem vážně z dneška vyčerpaná a do toho musím  zítra brzy vstávat. Když jsem otevřela dveře do koupelny, Tom stál uprostřed místnosti a svlékal si zrovna tričko.

Stála jsem omráčeně ve dveřích a nevěděla, jestli mám předstírat, že je naprosto normální, že vidím chlapa bez trička, nebo jestli mám zavřít oči a vrátit se do koupelny. Rozhodla jsem se pro tu první možnost. Ve snaze si ho moc očividně neprohlížet jsem se přesunula ke svému kufru, abych si odložila oblečení, které jsem dnes měla na sobě. Vstala jsem od kufru a vklouzla pod přikrývku.

Zatímco Tom si (bohužel) znovu oblékl tričko a zmizel v koupelně. Dala jsem si chvilku na to, zkontrolovat svůj telefon. Dostala jsem pár zpráv od přátel, že se mám bavit na sestřině svatbě. S většinou z nich jsem v poslední době nebyla v kontaktu. Můj "vztah" s Tomem ukázal pravou tvář některých z nich. Někteří z mých takzvaných přátel si opravdu mysleli, že s ním chodím jen kvůli pozornosti. Proto jsem nikdy neřekla svým přátelům o téhle malé dohodě, kterou jsem měla s Tomem. Neměla jsem pocit, že jim můžu věřit. A záviděla jsem Tomovi jeho nejlepšího kamaráda Harrisona. Přála jsem si mít nejlepší kamarádku, které bych mohla stoprocentně věřit, ale bála jsem se, že by někdo mohl mou důvěru zradit a všem říct, že to s Tomem jen předstíráme.

Rychle jsem odeslala několik zpráv, než jsem zkontrolovala své aplikace na sociálních sítích. Nemohla jsem si pomoct, ale hledala jsem nové fotky mě a Toma, bála jsem se, že dvojčata něco zveřejnila, přestože tvrdila, že ne. Ale všechno, co jsem viděla, byl jen příspěvek od chlápka z fastfoodu, který nahrál fotku jeho a Toma s titulkem 'Obsloužil jsem dnes Spider- mana.' Byla jsem docela ráda, že se o mně nezmínil. Když Tom vešel do pokoje, položila jsem telefon zpátky na noční stolek, zatímco Tom zhasl, jediné světlo, které teď vycházelo bylo z lampičky na nočním stolku.

„Opravdu ti nevadí, že budeme spár v jedné posteli?" Zeptal se Tom nejistě, když stál vedle postele.

„Lehni si, Tome. Nepotřebuju, abys byl zítra protivný, protože jsi spal v jednom z křesel." Ukázala jsem na dvě křesla vedle dveří.

„To máš pravdu." S tím si vlezl na druhou stranu postele. Postel byla dost velká pro dva lidi, ale taky nebyla zrovna obrovská.

„Omlouvám se, když tě v noci nakopnu. Nejsem zvyklá sdílet postel s někým." Uchechtla jsem se a otočila hlavu, abych se podívala na Toma.

„Jo, já taky ne. Až na Tessu někdy." Tom pokrčil rameny a zvedl telefon, který si položil na noční stolek. Zapnul funkci nerušit a vrátil ho zpátky.

„Chybí mi. Myslíš, že ji budu moct vidět, až se vrátíme?"

Tom dychtivě přikývl: „Samozřejmě! Abych byl upřímný, myslím si, že jí taky chybíš." Po tváři se mu rozlil úsměv a já se automaticky musela začít usmívat taky.