For him « Spideypool » ✔️

«18»

   ,,Ťuky ťuk. Nebudím tě?" Peterova tetička strčila hlavu do dveří. Prohlížela si chlapce, který zrovna vstal.
   ,,Nerušíš May" odpověděl ji Pet a s hlasitým zívnutím se protáhnul. Konečně se pořádně rozkoukal.
   ,,Copak Petere? Zdáš se nějaký zkleslý. Stalo se včera něco na hlídce?" May si přisedla k němu na postel a starostlivě se na něj zadívala. Nerada viděla svého synovce jak se trápí.

   ,,Nic se neděje" odbyl ji Peter, který o tom nechtěl mluvit. Vždyť teta o Wadeově existenci nemá ani ponětí.
   ,,Jsi si jistý? Nemysli si že to nepoznám"
   ,,Ano, jsem si jistý"
   ,,Tak dobře. Přijď za chvíli na snídani" May se zvedla a odešla z jeho pokoje. Peter se ale musel zvednout, aby za ní zavřel dveře.

Znovu si lehl a vzal do ruky mobil. Ale ne.

Pan bazén: Hele Petere moc promiň za dnešek. Já fakt nevim co to do me vělo. Já sem nevjeděl že je ti sedumnáct. Myslil sem si ale že to proste cejtis stejně.

Pan bazén: Petere já se omlouvám.

Pan bazén: Je mi jedno kolik ti je. Byl si pro mně super parťák. Ale to co cejtim nešlo ignorovat víš?

Pan bazén : Si vzhůru?

Pak bazén: Fakt promiň.

Na Petera opět padl provinilý pocit. Celá tahle situace je až zbytečně složitá.

Parker se tedy zase zvedl a vyšel z pokoje. Bez jakéhokoliv slova si sedl ke stolu a čekal, co mu teta naservíruje. Ta ihned přispěchala s volským okem a toustem.

Peter se do jídla úplně nehrnul. Každou chvíli sbíral odvahu na slovo. Nevěděl jak začít.
,,May?" řekl potichu.
,,Ano?"
,,V pokoji ses mě ptala, jestli se něco neděje. A vlastně by tu něco bylo. Víš... já sám nevim jak to říct. Je tu jeden člověk, kterého mám rád. A to asi víc než by si kdokoliv myslel. Vždycky když jsem s ním, mám takový divný pocity v břiše a... já fakt nevim jak to popsat, ani co mám dělat. A ten člověk to asi cítí stejně. Jenže já se bojím co se stane, když to teda přeroste v něco víc" s hodně přiškrceným hlasem řekl tetě, co měl zrovna na jazyku. Vlastně ani nevěděl, jak to ze sebe dostal. Najednou to z něj nějak vypadlo. May se zarazila, ale pak se hned usmála.

,,Pokud je zmiňovaný člověk ten, kdo si myslím že to je, tak Petere věř mi, on to cítí stejně. Ty takzvané "pocity" jsem mívala taky. Dej na ně. Očividně je ti s tím člověkem hezky a chceš to posunout někam dál. Věř mi, žádná dívka se takovýmhle vyznáním nebrání" Peterova tetička se na něj usmála.

On ale nebyl o moc klidný. May si myslí, že mluví o MJ. Zároveň ale mu její slova zůstala na paměti.
,,Díky May" řekl a radši si zacpal pusu jídlem, aby už se ho teta na nic neptala.

Peter se pak zase zavřel v pokoji a začal dělat to, co poslední dobou dělal pořád. Přemýšlel.

Pokud tedy ví, jakou náklonnost k Wadeovi chová, proč se bránil? Co když je to ale prostě jen nějaký omyl. Může za to zpožděná puberta? Nebo to je kvůli jeho pavoučímu smyslu? V hlavě se mu opět usadilo tolik otázek.

Do toho mu začal psát pan Stark. On však nehodlal teď ztrácet čas ohlašováním se jeho mentorovi.

,,Proč jsem se mu jen ukazoval? Pak by to bylo snazší. Všechno by bylo snažší. To byl ale stupidní nápad Parkere. Už si představuji, co by na to řekl Stark" přemýšlel nahlas. Teď si připadal jak naprostý podivín.

,,Nikdy jsem s ním neměl začít pracovat. Věci by byli hned lepší. Sice bych byl už třikrát mrtvej... uhhh. A co bych řekl MJ?"

Tak a dost. Tohle musí přestat. Peter si to musí celé jednou pro vždy vyjasnit.