For him « Spideypool » ✔️

«1»

,,Ale notaaak, vážně nezkusíš něco lepšího?" zakřičel Spidey zrovna když se vyhýbal další ráně od chlápka co si říká Scorpion. Spider-Man se s ním moc vykecávát nechtěl jelikož mu přes jeho Španělský přízvuk sotva rozuměl. V tu chvíli děkoval sám sobě že si ve škole zvolil za jazyk Španělštinu.
,,Nejsi nic než pouhý arogantní striptér!" okřikl Petera Scorpion a snažil se vést úder na hlavu. Díky šestému smyslu se však pavoučí hrdina dokázal opět vyhnout, odrazil se od stěny jednoho domu a nohou udeřil protivníka přímo do tváře. Scorpiona to očividně dopálilo a oháněl se po Spider-Manovi s ještě větším zápalem než předtím

Oblek Scorpiona ale nebyl úplně nejlehčí a proto Spidey očekával že za chvíli ho jeho nahánění vyčerpá.
,,A já myslel že už se neuvidíme, ale holt někdo chce, abych ti nakopal zadek i po druhé," poznamenal Peter a právě se chystal na ladné salto doprovázené výstřelem z pavučinometu. Scorpiona skutečně znavilo neustálé otáčení se za mrštným chlapcem a toho právě Spider-Man využil. Jedna pavučina sem, druhá tam a třetí zase sem. A bylo po práci. Z tohohle se jen tak nevymotá.

Scorpion který se bezúspěšně snažil vyvléknout z lepkavých pavučin, byl svázán k silnici a vykřikoval nadávky. Spider-Man se rozhlédl po zničené ulici a chytil ho menší pocit viny za to, že při jejich boji toho museli tolik rozbít. Teď už se ale nemohl déle zdržet, jelikož věděl že nejméně za 2 minuty je tu policie, televizní reportéři a spousta dalších čumilů. Chtěl se tedy vyhnout všemožným otázkám a tak vystřelil pavučinu na nejbližší možnou budovu a plachtil vzduchem pryč od místa činu.

Cestou přemýšlel o tom jak se vymluví své tetě na další modřiny a rány které na něm zanechal Scorpion. Věděl že teta není hloupá a každá výmluva musí být dobře promyšlená. Každý normální šestnáctiletý kluk nechodí domu každý den potlučený.

★彡

Tajné lezení do jeho okna v Peterovi vyvolalo adrenalin ale zároveň měl motýly v břiše. Nervozita se střídala se strachem, ale měl chuť se začít nahlas smát. Pomalu se plížil po stropě, a každý krůček si dopředu rozmyslel. Sundal si masku a opatrně ji hodil na podlahu. Pokaždé když si masku sundá má kudrnaté a rozcuchané vlasy. Ať si je před nandáním učeše, nageluje nebo nastříká tužidlem jak chce, vždy když se houpe po městě se rozcuchají.

Peter se co nejtišeji snažil zavřít dveře. Slyšel že May byla v kuchyni a opravdu by nerad, aby se sem zrovna teď přiřítila a viděla, jak je její synovec přilepený na stropě s oblekem hrdiny, co si říká Spider-Man.

Když dveře co nejjemněji jako to šlo zavřel, rychle stiskl pavoučka na své hrudi. To způsobilo odlepení celého obleku od jeho těla. Oblek teď rozhodně nevypadal jako něco, v čem se dá bojovat po boku Avengers, nýbrž jako pižamo pro Hulka.

Pouze v trenkách začal po místnosti hledat nějaké oblečení. Viděl přes židli přehozené šedé tričko a tak si pro něj hodlal dojít. Před svým zrcadlem se však zastavil a začal zkoumat své tělo. Několik modřin na levém boku, škrábance na krku a dokonce mu ze rtu tekl malinkatý proud krve. Nějak se tím nezabýval a začal si prohlížet své svaly a naparovat se.

Po chvilce strávené před zrcadlem mu v hlavě blesklo, že jeho drahá tetička se může každou chvíli objevit v jeho dveřích. Zanechal tedy prohlížení sám sebe a došel si pro tričko. Poté si vzal kalhoty a schoval svůj oblek. Rozhlédl se po pokoji a dospěl k závěru, že by tu měl uklidit. Tak akutní, aby se do toho vrhl teď to však nebylo. Rozhodl se jít ukázat tetě.