For him « Spideypool » ✔️

«15»

   ,,Dobře, přiznávám... možná jsem ten plán moc uspěchal" Peter ležel na posteli a přemýšlel o Mysteriovi. Stále si nemohl vzpomenout na všechno. Ale každou chvíli si dokázal vybavit nový a nový útržek z onoho incidentu.

Najednou se jeho pavoučí smysli mohli zbláznit. Začal ho upozorňovat na jeho levý bok. Bok, na kterém si Peter stále nesl zranění. Rychle si sundal triko a podíval se na momentální stav oné rány. Vypadala normálně. Stejně jako poslední dny. Jizva byla sice rudá ale nic akutního. Tak proč to tolik bolelo?
   ,,Seber se" povzbudil sám sebe a natáhl ruku pro mastičku. Zrovna když měl od ní zapatlané obě ruce ( jak už to s Peterovou šikovností bývá ) mobil mu ohlásil příchod hned dvou zpráv.

Nesrozumitelné mumlání bylo jediné, na co se teď Parker zmohl. Pozůstatky mastičky z rukou utřel do prostěradla a pro změnu se natáhl pro mobil.

Pouze a jen Deadpool: Spidey furt nemůžu přestat myslet na to jak si na me sedel.

Pouze a jen Deadpool: Nechceš to někdy zopáknout?

,,Idiot!" zvolal Peter a s mobilem silně praštil o postel. Štvalo ho když mu Wade psal. Většinou ty jeho šifry musel luštit tak tři minuty.

Mobil nechal tam kde právě byl a vydal se do kuchyně. Tam si vzal sáček preclíků a lehl si na gauč. Nemohl z hlavy dostat hned dvě věci. Jak se Mysteriovi podařilo oklamat Petera? A pak jedna věc kterou mu Mysterio řekl.
,,Skrývat dvě největší tajemství náctiletého kluka? Hračka pro našeho Petera" dvě největší tajemství.

Každý si mohl odvodit, že první tajemství je jeho život superhrdiny. Ale co je ta druhá věc? Jestlipak je to tajemství, neměl by ho Peter vědět? Neměl by ho sám opatrovat?

Z všeho toho přemýšlení mu ztěžkla hlava a on se pomalu odebíral do světa snů. Pytlík s preclíky na jeho hrudi se v pravidelném dýchání spícího chlapce zvedal nahoru a dolů.

★彡

Tři dny uběhly od setkání v parku. Peter už byl přípraven jít do školy, i přes to, že jeho tetě se to moc nelíbilo. Poslední dva týdny školy si Peter přece nesmí nechat ujít.

Peterovi taky pomalu táhlo na sedmnáct. Stále nemohl pobrat, jak je možné, že už za rok bude plnoletý občan Ameriky.

Ve škole se všichni k Peterovi chovali jak k největšímu chudáčkovi pod sluncem. Nejednou se s ním všichni chtěli bavit ( každý chce přeci znát postřeleného kluka. ) Pár lidí mu nabízelo, že mu vezmou tašku a učebnice. Učitelé se ho každou chvíli ptali, zda-li vše chápe a nabízeli mu pomoc i přes to, že Peter byl daleko napřed před ostatními.

Na chodbách to bylo horší. Strkanice mezi studenty mu moc nepomáhala. Někdo mu do boku zarazil loket, a on hned sykl bolestí. Alespoň že Ned s Michelle měli rozum. Odháněli zvědy a otravné blbečky.
   ,,Nechte mu trochu prostoru" říkali většinou.

Oběd Peter vynechal a radši si zašel s MJ na čínu. Pak ruku v ruce chodili městem a jen si povídali.

   ,,Vadí ti gay páry?" zeptala se najednou Michelle. Peter sebou cukl.
   ,,Co? Cože?" zeptal se Pet i když moc dobře věděl, na co se ho ptala.
   ,,No jestli ti vadí gay páry?" zopakovala. Peter chvíli mlčky koukal do blba.
   ,,Samozřejmě že ne! Proč, proč?" chudák, byl naprosto zaskočen touto otázkou.
   ,,No já jen že ten tvůj kamarád Spider-Man je pravděpodobně na chlapce" řekla pobaveně MJ. Ona sama to brala jako naprosto normální věc, jen ji pobavila Parkerova reakce.
   ,,Co?! No to určitě není! Jak jsi na to... proč si to myslíš?" Peter se snažil hájit sám sebe. Ale MJ to ani za nic nepřesvědčilo.