Emotivní jednodílovky

2 Nůž nemine 2

Otevřel jsem oči a podíval jsem se na čas. Bylo přesně 0:00. Věděl jsem že všichni spí, tak jsem šel do kuchyně. Jenže najednou jsem viděl tátu, tak jsem dělal, že se jdu napít. Napil jsem se a odešel jsem zpět do mého pokoje. Nevěděl jsem jak dlouho tam bude a potřeboval jsem jistotu, že všichni spí. Rozhodl jsem se, že tam půjdu znovu v 1:00. Pouštěl jsem si hudbu a čekal jsem. Po nějaké té době jsem se podíval znovu na čas a šel jsem znovu do kuchyně. ,,Ty máš zase žízeň?" Zeptal se mě táta. ,,J-jo?" Odpověděl jsem vystrašeně. Tak jsem se opět napil a už jsem to nechal být a šel jsem spát. Ráno jsem se vzbudil a samozřejmě se mi vstávat nechtělo, ale musel jsem jít do školy.
—Ve škole—
,,Tak" začala učitelka mluvit. ,,Třeba ty nám řekni, co jsi dělal o víkendu" řekla učitelka a ukázala na mě. Já jsem se jen chytil za ruku, ale tak ať si toho nevšimne. Já dobře vím, co jsem dělal. Sice se to nepovedlo, ale co už. ,,J-já no.." zastavil mě v mluvení kluk v poslední lavici. ,,Beztak koukal na seznamce po nějakých klucích, buzík jeden" smál se a celá třída s ním. Hrnuly se mi slzy do očí a věděl jsem, že za chvíli vypuknu v pláč. ,,Běžte do ředitelny!" Křikla na něj a on jen prokroutil oči a zvedl se. Když ho paní učitelka přestala pozorovat, hodil na mě kus zmuchlaného papíru. Samozřejmě papír spadl na zem tak jsem ho zvedl a rozbalil. Po této věci jsem se rozbrečel (Obrázek nahoře). Ve škole jsem to ještě vytrpěl a vrátil jsem se domů.
V noci jsem čekal na půlnoc s jednou jistou věcí. Dnes večer nůž mojí ruku nemine.