Emotivní jednodílovky

3 prokletí 3

Vždy když jezdím autobusem a koukám se z okna, vidím ty zamilované páry, jak jsou společně šťastní, a jak se dříve za ruce, objímají a tak. Škoda je, že toto nikdy mít nebudu. Já vím, je mi pouhých 13 let a většina lidí mi říká, ať s kulkami počkám alespoň do 15. Ale já nikoho nechci. Nechci ublížit sobě, osobě kterou bych milovala a mým dětem, které bůh ví jestli budu mít. Proč se tolik bojím? Je to protože celá má rodina je rozvedená. Máma, táta, babička, děda, teta, strejda, bratranec se svou ženou se půjdou rozvést, a dokonce i prababička a praděda jsou rozvedení. Toto není nějaká hloupá náhoda v mé rodině, je to prokletí. Má rodina je prokletá. Já jsem prokletá. Není mi určeno být šťastná, mít přítele, a tak. Kdybych někdy byla, osud mi to všechno zase vezme. Nechci aby mé děti zažívaly to stejné co já. To trápení. Prostě ne! Prokletí nejde vyvrátit, zlomit nebo tak něco, to je jen v pohádkách, ale tady nejsme v pohádce, ale v reálném životě. Život je krutý a málokdy dává druhé šance, a já pochybuji, že já ji dostanu. Přeci jen, má mysl taky není čistá a já sama jsem udělala spoustu hloupostí. Klidně se smějte, ale co vy víte, možná na vás v dalším životě taky stoupí kletba, ale nepřeju vám to. Bylo by to moc kruté kdybych vám to přála. Prostě... prokletí zůstane až do smrti.