Emotivní jednodílovky

4 cizí lidé 4

Byl duben a po dlouhé době nouzového stavu jsme mohli jít na jeden den do školy. Nevím jestli jsem se těšila nebo ne, ale alespoň ty lidi uvidím ne? V autobuse jsem poslouchali hudbu a přemýšlela jsem nad nejhoršímu scénáři, což mi na odvaze zrovna moc nepřidalo. Vystoupila jsem z autobusu a vykračovala jsem si pohodovým krokem do školy. Bála jsem se, hodně. Moje svědomí na mě křičelo, ať se otočím a nechám školu být, že mi to za to nestojí. Ale já mé svědomí teď neposlouchala a šla jsem dál. Snažila jsem se jít co nejpomaleji, protože bylo teprve 7:47 a já byla asi 5 minut od školy a měla jsem tam být až v 8:00. Moc mi to teda nešlo. Došla jsem na místo v 7:54, přičemž tam stálo už pár mých kamarádů. Respektive 1 a moje nejlepší kamarádka, kterou jsem objala. Ale něco mi tu nehrálo... řekla jsem si že to nechám být. Přišli i ostatní a my jsme mohli konečně do třídy. Kluci vyrostli, zněli, vypadali a chovali se jinak. S mou kamarádkou jsem se bavila v pořádku, jen bylo náročné navázat konverzaci. Seděli jsme všichni ve třídě, potichu, koukající na sebe. Byly to asi 4-5 měsíců, co jsme se naposledy viděli. Všichni jsme něco zažili, všichni jsme se nějak změnili. A v tu chvíli v té třídě neseděli lidi, kteří se znali už sedm let, byli to naprosto jiní a cizí lidé. Byli to lidé, co si spolu něco prožili, ale to bylo tak dávno, že se odcizili. Lidé kteří musí znovu navázat vztahy a začít od znova.