Tajemství Elementu

3. Kapitola

Seděla jsem naproti Beatris a Dereca. Byli nervózní a já z nich také. Takže my chcete něco říct. A očividně to není nic dobrého.

Naro musíš pochopit kdo opravdu jsi. Nemáš ani tušení kdo byli tví rodiče a lidé ve tvém okolí. Jsi tak podobná své matce a přesto tak jiná. Prohodila potichu Bea. Myslím na ní a na tvého otce pořád. Byli to opravdu mocní lidé. Bohužel jejich moc proti temným tvé generace nestačila.

Zírala jsem na ní s vykulenýma očima. Nemáš horečku? Zeptala jsem se z ostra.

Ne, Naro pochop jednu věc. Tayler je teď pryč! A už se nevrátí. A ty musíš být silná a odolávat vlivům které se na tebe budou sypat.

Probíhá co to plácají? Jsou snad na drogách? A proč je Tay,pryč? Tyto otázky se mi rodili na jazyku ale zahnala jsem se protože by to bylo zbytečné. Odpovědi bych se nedočkala. Takže jsem jen přikývla. Vztala jsem a odkráčela do pokoje ,bez večeře. No ,bylo mi to celkem jedno protože jsem na jídlo ani nepomyslela. Myslela jsem na ten podivný moment u rybníčka. Ten moment kdy se Will připlížil a usmíval se na mě. Bylo to tak kouzelné a zároveň podivné až se mi z toho zamotala hlava. Ležela jsem na postely ,koukala na tmavě modrý strop posetý lepícíma hvězdičkama. Postel byla veliká a mohla jsem se snadno rozvalovat. Přemýšlela jsem o tom co mi všichni za poslední den řekly. Byla jsem unavená ale zároveň jsem se cítila plná života. Pomalu sem se posadila na okraj postele. Sebrala  sem svetřík a obečejný tenisky .
Proplížila jsem se po schodech dolů. U vchodových dveří jsem se zarazila. Z kuchyně byla slyšet hádka. Bože oni se taky musí pořád jen hádat. Procedila jsem skrze zuby.

Venku bylo chladno a já v půli cesty začala litovat že jsem si nevzala nic teplejšího. Chytila jsem se za ramena.
Došla jsem do cíle. Posadila jsem se na lavičku. Vítr mi profukoval černým slabým svetříkem. Vlasy mi padaly do obličeje. Čekala jsem. Vím,bylo to ode mě celkem hloupost ale měla jsem pocit že se ukáže. A taky že ano.
Páni ,říkám si jestli jsi tak divná jak říkají nebo to děláš jen kvůli mě? Will si sedl na lavičku vedle mě.
C...cože? Zadrkotala jsem. Byla mi už fatk zima.
Věděla jsi že přídu. Usmál se. Chtěla si abych přišel ,viď?
Ano...tedy ,vlastně ...doufala jsem v to protože ,myslím si že by jsi mohl mít mojí peněženku. Nechala jsem jí tu. I když jsem věděla že se na mě nedívá sklopila jsem oči.
Hmm...nerad to říkám ale tvojí peněženku nemám.
Zklamaně jsem se usmála. Aha...
Naro ,musíš něco pochopit. A já...nevím jak ti to říct.
Prudce jsem se k němu otočila. Cože?
Tayler Brooks. Řekl.
Tay? Co ty o něm víš?
Bože Naro jak ti to mám vysvětlit?! Nechci aby jsi to špatně pochopila.
Vstal a podal mi ruku.
Nevěděla jsem proč ale přijala jsem ji. Došli jsme k rybníčku.Posadili jsme se na kraj a  čekala.
Naro to co uvidíš...slib mi že nebudeš utíkat. Slib mi že si mě vyslechneš. Nechci aby jsi utekla aniž by jsi o tom a o mě nic nevěděla. Koukal se na mě s prosebným výrazem.
Přikývla jsem. Strčil ruku do vody. Jeho oči získaly sytě modrou barvu. Vlasy se mu začaly třepotat. K mému překvapení je měl mokré. Podíval se na mě. Zavři oči a nech se tím unést. Zavři oči Naro. Poslechla jsem a oči zavřela. Pohltila mě silná vlna energie. Bylo to jako sen co se mi zdával až na to že tohle,to co mi Will ukazuje ,jsou spíše vzpomínky. 
Byla zima. Skupinka lidí stála u  ohně. Další skupinka postávala vedle a hrála si  s větrem. Další seděla na zemi a povídaly si. A poslední skupinka byla po levé straně ohně. Takže co bude...zařval jeden z ohnivých.
Nemůžete jen tak zabít Starší. Rozkřikla se na něj holka s modrými vlasy. Ohnivý nemůžou zabíjet. Nikdo z nás nemůže. Starší by to ani nedopustili.
Jeden chlapec se zvedl ze země. Myslím že je to špatný nápad Erane. Voda,vzduch i my členové země, si to myslíme. Nedovolíme to. A ikdyž je ohnivých hodně ,budeme ochotni proti vám bojovat. 
Pak se obraz změnil a já se objevila u jednoho domu. Byla tam rodina. Všichni byli mrtví. A jeden muž říkal:Tahle válka nikdy neskončí. Oheň a Voda se budou napořád nenávidět. Země a vzduch nehnou ani prstem aby vám pomohly a to tu válku začaly. Zasmál se. A zmizel Podívala jsem se na Willa. Ležel v trávě a nehýbal se. Wille? Naklonila jsem se k němu. Byl bledý. Vlasy měl teď mokré jako by se potápěl do vody. Měl zavřená víčka která se mu jemně chvěla. Není v bezmědomí. Usnul. Díky bohu řekla jsem na hlas a maličko ho objala.