Tajemství Elementu

4. Kapitola

Když jsem přišla domů všichni už spali. Will se pořád neprobíral a tak jsem zbabjele utekla. Tedy byla mi zima a navíc jsem skoro nespala takže jsem na to měla právo. A ještě k tomu to co mi ten kluk ukázal. Byl to někdo úplně cizí a přesto mě k sobě pustil. Pravda bála jsem se ho. Ale na druhou stranu mě opklopoval pocit bezpečí který jsem s nikým jiným nezažila. Nevím co to na tom paloučku udělal ale rozhodně to nebylo nic normálního. Bylo to jako špatný sen ve kterém má hlavní roli vaše vnitřní podstata. Snažila jsem se to pochopit ale nešlo to. Buď jsem prostě hloupá a naivní nebo se jen tak nedám napálit ale ten sen pro mě nebyl skutečný. Poznala jsem však dva lidi. Lidi na které nejde zapomenout. Lidi kteří byli ochotní obětovat jejich životy pro ten můj. Maminka a tatínek. Byli tam velmi mladí a upřímě kdybych neviděla jejich fotky z mládí asi by mi byli úplně cizí. Matka byla krásná s dlouhýma bílomodrýma vlasama. Byla u skupinky která měla údajně zastupovat vodu. Otec byl vysoký pohublí chlapec který zastupoval oheň. Bylo to zvláštní. Tyto dva elementy se nesnáší a přesto spolu mají dceru. Podle toho co jsem viděla se ještě neznali. Byli si pro sebe cizí a nenávistní. Ale něco je spojilo. Něco co se nejspíš nikdy nedozvím ,ale na tom teď nezáleželo. Ohnivý mi naháněli strach. Chtěli vraždit nevinné lidi. A nemůžu uvěřit že můj otec patřil k těm vrahům. Zabíjeli jejich druhy. Nebo jak tomu mám říkat. Nic z toho nedávalo smysl. Bože byla jsem tak naštvaná až se mi chtělo brečet. Potlačila jsem slzy. Tohle není dělat. Nebudu brečet jako malá holka. Jaký smysl dávají lidi co mají schopnost ovládat počasí? Jaký smysl má to co mi ten podivný kluk William Parrish ukázal? A co Tessa? Věděla o tom co jsem viděla? Věděla že něco takového existuje? Jak jsem se nad tím tak zamýšlela ,došlo mi že o tom něco vědět musela. Vždyť to ona mi říkala že je nebezpečný. Že se od něj mám držet dál. Musela tušit co dokáže. Ale pokud to věděla a ví to i moje "adoptivní" rodina ,co jsou pak zač? S kým to žiju? Bála jsem se odpovědí. Upřímě kdo by se nebál zjistit že lidi co znáte můžou patřit k vrahům? Všechno to na mě dopadalo jako silná vlna ,která narůstá a s každým úderem mě stahuje hlouběji a hlouběji. Po tvářích mě stýkali slzy velké jako hrachy. Všechno co jsem kdy měla byla jedna velká lež. Lhala mi máma i táta,moje nejlepší kamarádka ,nevlastní rodiče a dokonce i můj nevlastní skoro bratr. Zmizel bez rozloučení a objasnění celé téhle situace. Byla jsem na něj naštvaná. Oči jsem měla zalité slzamy. Plácla jsem sebou na postel a po chvíli tichého vzlykání jsem usla.

Ráno jsem se vzbudila s bolestí hlavy. První na co jsem myslela ,,Bylo to všechno jen pouhý sen?,, Ne ,nebyl. Vstala jsem. Rychle jsem se upravila ani jsem se nenasnídala což byla chyba protože jsem včera skoro nic nesnědla. A pospíchala do školy.

Tahle kapitola je velmi krátká ale tak snad vám to nebude vadit :) všem moc děkuji za votes a komentáře. Vždy potěší ❤ Doufám že se vám příběh alespoň trochu líbí a byla bych vděčná za názor a hlavně kritiku. Děkuji ;)