Tajemství Elementu

6. Kapitola

Měla jsem večer počkat u rybníčku na Willa. Z nějakého podivného důvodu jsem mu věřila. Doufala jsem že je to tak a nedělá si ze mě legraci. Něco se za mnou pohlo a já se prudce otočila. Stál tam chlapec. Ne Will. Tento měl na sobě bílou košili díky ní jeho vlasy vynikali ještě víc. Byla tma ale on jako by zářil. Bylo to krásný a děsivý zároveň. ,,Kdo si?"
,,To není tak důležitý." řekl a já dostala strach.
,,Tak co chceš?" chlapec nadzvedl jedno obočí a mě bodlo u srdce protože jsem to chtěla vždycky umět.
,,Poslal mě Will ,že jste se měli setkat ale on nemohl." nechápavě jsem civěla. Proč nemohl? Můžu tomu klukovi věřit? Bála jsem se každého jeho pohybu. Will by mě přeci nenechal samotnou a neposlal by za mnou někoho cizího. ,,Já ti nevěřím!"
,,Fajn tak já ti to dokážu ano?" přikývla jsem. ,,Dobře tak mi ukaž schopnosti!" vyhrkla jsem na něj. Ten se jen zasmál ,popošel o krok blíž ke mě. Zvedl své svalnaté paže. Nejdříve se nic nedělo ,ale pak se z jezírka zvedlo několik kapek. Bylo jich víc a víc. Poletovali okolo nás jako by gravitace nebyla. Nic tak krásného jsem neviděla. Pohledem jsem si změřila osobu stojící naproti mě. Usmíval se. Očividně byl sám překvapený tím co dokáže. Věřila jsem mu. Něco na něm bylo divného ale bylo mi to jedno. Přestal se soustředit a kapky spadaly na zem. ,,Jsem vodní Naro. Neublížím ti ,věř mi."
,,Já...věřím ale musíš mi to slíbit. Slib mi že mě ochráníš a neublížíš mi." Netušila jsem proč ale náhlý nával slz nešlo zastavit. ,,Slibuju a teď už pojď." popadl mou ruku a táhl mě pryč. Vyšli jsme z parku a stáli na parkovišti. ,,Tak pojď "pobídl mě. ,,Tamhle je moje auto" ukázal na auto stojící na parkovišti. Nechtělo se mi nasedat do auta s cizím člověkem. Ještě k tomu s klukem co má neobyčejné schopnosti. Ano ,byli jsme stejní ale i tak na něm něco nesedělo. Píchlo mě v žaludku ,na náznak strachu a nervozity. Nakonec jsem to zastrčila do pozadí a vydala se k autu. Když se auto nastartovalo zachvěla jsem se. Chlapec na místě řidiče se mírně smál. Když se Koukl na mě v očích mu hrálo pobavení. ,,Připravena opustit město?" zeptal se. ,,Já...a kam pojedeme? Co bude se školou...?"
,,Nic nebude ,prostě tam nebudeš ty. Naro jak jsem řekl nemusíš se bát. Já ti nechci ublížit. Jen potřebujeme tvoji pomoc."
,,Mojí pomoc?"
,,Ano ,ty nám pomůžeš vyhrát válku." usmál se zářivým úsměvem. Na to jsem se začervenala. ,,Ale já nevím jak. Nežijí v tom tak jako ty-" zarazila jsem se protože jsem si uvědomila že nevím jeho jméno. S vykulenýma očima jsem na něj tázavě pohlédla. Ten se na mě ani nepodíval. Oči upíral na silnici. ,,Ash. Jmenuju se Ash. Pokrčil nenuceně rameny.
,,Ash" zamumlala jsem potichu. To jméno mi něco říkalo ale nedokázala jsem si vybavit co. Hodně dlouho mi to vrtalo hlavou a pak...pak mi to došlo. ,,Není náhodou Ash zkrácenina pro Ashton?" Zapískla jsem na něj. Zamrkal těmy dlouhýmy řasy. ,,Ano to je ,ale nikdo mi tak neříká. A ani se mi to nelíbí."
,,Kromě Willa." podotkl a jsem. On nepatřil k Willovy.
,,Ty nejsi u vodních. Nepatříš k nim , tak kdo si?"
Slyšela jsem vedle sebe povzdychnutí. ,,Jsem jako ty. Až na ten detail ,nepatřím k vodním ale k ohnivým."
,,Ale když nejsi u vodních ,tak proč máš schopnost ovládat vodu?" Tohle nedává smysl a mě z toho začala bolet hlava.
,,Nemám jen vodu. Moji rodiče byli z obou stran. Máma voda ,táta oheň. No a někdo má to štěstí a ovládá oba elementy. Já to štěstí měl." zasmál se.,,Jak jsem řekl ,jsem jako ty."
,,Takže t...t...ty mě vezeš do 'doupěte' ohnivých vetřelců ,kteří se snaží zničit vše okolo. Ty si můžeš vybrat stranu za kterou bojovat a ty si vybereš je?!" nevěřícně jsem ho pozorovala a zaznamenala jsem byť jen nepatrně záchvěv rozpaků. ,,Vybral jsem si špatně ,to přiznávám ale po tom co moje matka zemřela jsem zůstal z bratrem sám. Byli jsme dva sirotci s neobyčejnou schopností. Oba elementy nás chtěli vlastnit. Jednou k nám přišel muž který řekl že si můžu vybrat. Buď půjdeme k ohnivým nebo zemřeme. Jelikož jsem byl o dva roky starší než můj bráška ,musel jsem rozhodnout. Řekl jsem jim o dvojí elementu a brášku mezitím vložil do rukou vodních. Já vstoupil k ohni. To byla jediná možnost jak nás oba zachránit." znovu se zasmál. Nechápala jsem co mu na tom přijde tak směšného. Jeho bratr je na opačné straně. To je přece strašný. ,,No o pár let později jsem si zvikl dělat co mi řekli. Byl jsem donucen se to naučit. Když sem se s bráchou viděl ,chtěl mě zabít. Nenáviděl mě. To ho tam kde byl naučili. Nenávidět. Samozřejmě to učili i mě ale já bych nikdy nešel proti bratrovy. Byl jediná moje rodina. A tehdy když mě málem utopil ,jsem ho stratil. Začal jsem se chovat stejně." dokončil svůj monolog. Nezmohla jsem se na nic jiného než na jedno slovo. ,,William." byla jsem si na sto procent jistá že myslel jeho. Při pomyšlení na to utrpení které musel pociťovat jsem si vzpoměla na Taylera. Nevěděla jsem kde je a bála jsem se. Můj skoro bratr zmizel a já nechtěla aby se stalo to samé co Ashovy a Willovy. Byla jsem pohlcena strachem.

Takže nová kapitola po hooodně dlouhý době. :/ neměla jsem čas a ani náladu. Moje fantazie je asi u konce :( budu se snažit psát co nejčastěji abych to vynahradil a ale nic neslibuju. Děkuji za votes a komentáře. :))