Tajemství Elementu

5. Kapitola

Will:
Ráno jsem pořád ležel u jezírka. Prudce jsem se posadil a rozhlídl se kolem. Byla pryč. Věděl jsem že tady nezůstane. To poslední co jsem viděl byly její oči. Byly plné zděšení a strachu. Bála se lidí ze vzpomínek,bála se mě. Ona je ale pro nás velmi důležitá a nemůžu dopustit aby ji sebrali ohnivý. Pokud by se tak stalo mohlo by to pro nás znamenat jistou válku. A s ní na straně ohnivých by jsme neměli jedinou šanci. Postupně se k nám přidávají lidé ze země i vzduchu ale žádný zázrak to taky není. Ale pak je tady ta ohnivá holka. Musím si na ní dát pozor. Může být velmi nebezpečná. Tessa by mohla všechno zničit. A Nara ji miluje i když nemá ponětí kdo to je. Musela si projít hodně věcma. Smrt rodičů,Ztráta bratra který se mimochodem přidal k ohnivým a to ví jen minimum toho co by měla.
To snad není možný...někdo se za mnou zasmál. Ten hlas bych poznal kdekoliv a kdykoliv. Nenáviděl jsem ho stejně tak jako on mě. Otočil jsem se abych viděl svému bratrovi do očí. Co tady děláš ,Ashi!? Zasyčel jsem na něj s nenávistí.
Na to se jen pousmál. Taky tě rád vidím bráško.
Ale já tebe ne tak co chceš? Měl jsem chuť ho utopit ve vodním víru.
Pff...moc dobře víš co chci. Zakřenil se na mě přičemž mě naštval ještě víc.
Jestli si myslíš že s tebou půjde ,pleteš se. Přešel jsem přímo před něj. Nikdy jí nenechám ohnivým.
Víš bratře ,já nejsem jen tak obyčejný ohnivý. To si zapamatuj. Odstoupil ode mě a odkráčel někam pryč. Celé ty roky kdy jsem ho neviděl ,jsem si myslel že je mrtvý. Měl být. Doufal jsem v to tak moc až jsem uvěřil že tomu tak opravdu je. Ale k mé velké a tím myslím opravdu velké smůle stále žije. Potlouká se kolem a snaží se získat to nejcenější. Naru Greyovou. Dívku která až do posud nevěděla co je zač. Dívku které se během dvou dnů změnil prakticky celý život. Tedy nebylo to ještě tak vážné ale už teď věděla že nic není tak normální jak se zdálo. Ale co jsem měl dělat? Bylo lepší jí ukázat pravdu mím způsobem dříve než jí tu pravdu ukáže někdo jiný a ještě k tomu špatně. Musel jí najít. Musím ihned najít Naru. Dříve než skončí v rukou toho hajzla který se stále nazívá mím bratrem i přes to všechno co kdy udělal rodině. Vstal jsem a vydal se hledat tu neobyčejnou dívku.

.... Myslel jsem si že bude ve škole. A hele má intuice byla jako vždy správná. Seděla ve školní jídelně. Usmál jsem se nad tím že si pokaždé vybere stůl daleko od ostatních.
Můžu si přisednout? Velké modré oči se na mě podívali s nečitelným výrazem. Jen pokývla hlavou a já se uvelebil na modré kovové židli vedle ní. Chvíli jsme jen tiše pozorovali jeden druhé.
Omlouvám se...řekla potichu.
Za co? Nechápal jsem.
No...nechala jsem tě tam a zbaběle utekla. Mohlo se ti něco stát nebo-
Naro já jsem tušil že tam nezůstaneš. Usmál jsem se na ní na znamení že je nic neděje. Víš to co jsem ti ukázal...odmlčel jsem se. Jen málo lidí to dokáže vstřebat Naro. 
Mám spousty otázek ,podívala se mi přímo do očí. Chci vědět co jsem zač. Kdo byli opravdu moji rodiče? Co jsi to udělal u toho jezírka? Všechno to na mě vysypala. Zíral jsem na ní.
Tak jo ,řekl jsem pomalu. Tví rodiče byli jedni z mocných ,kteří uměli ovládat elementy. Jak jsi si asi všimla u toho jezírka ,tvůj otec patřil k ohnivým a tvá matka k vodním. Tehdy byli ještě celkem přátelé ale pak chtěli ohnivý zničit starší. Jsou to zástupci z každé skupiny. Jenže ostatví elementy s tím nesouhlasily. Voda se pak postavila proti ohni a země se vzduchem se raději zklidili někam pryč. Starším se nakonec nic nestalo ale oheň začal vyvražďovat vodu. Tak se nejspíš potkali tví rodiče. Víš ,většina dětí kteří se narodí takovím vyjímečným rodičům kteří ovládají nějaký ten element ,získají pouze jednu ze schopností. Jenže pak je tady vzácná skupinka která dokáže ovládat oba dva elementy. Naro , ty k té skupince patříš. Skrývá se v tobě veliká síla.
Pořád se na mě dívala těma krásnýma očima.
Takže tu je další kratší kapitolka z pohledu Willa :)
Další kapitolu budu psát až dýl a po pravdě mě dochází inspirace :/ pokud se vám příběh líbí nezapomeňte dát votes a koment :D děkuji za to že to alespoň někdo čte