from rich families - taekook

5.kapitola - rozhodnutí a loučení

Yoongi
Po půl hodině pizza doopravdy dorazila. Sedli jsme si všichni na gauč a pustili se do jídla.

Jungkook a Taehyung si docela dobře začínali rozumět. Nechtěl jsem tu pohodu rušit ale někdo se musel zeptat.

,,Eh kluci.." pronesl jsem a oba se na mě otočili. ,,Já vím, že to asi trochu zničí náladu ale jak to bude s těmi dokumenty?" dodal jsem. ,,Chtěl bych to podepsat." řekl Taehyung rozhodnutě. Teď můj a Kookův pohled upřely na něm. ,,Cože?!" vykřikl Jungkook. ,,Kooku prosím nech mě to vysvětlit." řekl Tae a se starostlivým pohledem na něj kouknul. ,,No tak to teda poslouchám." odpověděl mu naštvaně Jungkook. Já jen sledoval jak se hádají.

,,Takže. To co ti udělali ti lidi potom co si nepodepsal bylo hrozné. Čím sis prošel si ani nedokážu představit, ale tím důležitější to je. Navrhuju abych podepsal a byl tam jako špeh. Jak si říkal ta firma není legální a když tam budu, mohl bych na ty lidi vyhrabat špínu a důkazy." vysvětlil nám Taehyung. Znělo to vlastně v celku jako dobrý nápad.

,,To je ale nebezpečné Tae." řekl mu Kook. Působili na mě jako maželé, kteří se o toho druhého vždy strachují. Nad tím jsem se musel nepatrně zasmát.

Jungkook
Nechci, aby to dělal. Vždyť by to mohla být nějaká mafie nebo drogové doupě. Mohli by ho přeci zabít.
,,Vím to, já vím že je to nebezpečné ale musím to udělat. Nech mě to udělat." řekl mi.

Choval se ke mně jako kdyby jsme se znali roky a přitom to nebylo ani 72 hodin.

,,Mně to je jedno." řekl jsem mu a bylo vidět, že ho to lehce překvapilo. Nebylo mi to jedno. Mohlo by se mu něco stát. Neměl by to dělat ale já mu v tom určitě nebudu moct zabránit.

Teď už jsme jen v tichosti dojedli. Uklidil jsem po sobě nádobí a tím tu moje práce skončila. Jediné co jsem měl udělat bylo vymluvit Taehyungovi podepsání papírů, a ani to jsem nedokázal. Už jsem chtěl jít jen domů. Nic víc. ,,Hele tak já už asi půjdu domů." řekl jsem a oba dva se na mě otočili. ,,Odvezdu tě." navrhnul mi Taehyung. Trochu mě zahřálo, že se ještě o chvíli déle uvidíme. ,,Tak jo díky." odvětil jsem mu. ,,Tak dobře dojeď Kooku. Na tohle číslo mi klidně zavolej nebo napiš kdyby si měl náladu." řekl mi Yoongi a podal mi papírek s telefonním číslem. Jen jsem na něj kývnul a vydal se ke dveřím. Jen že tu byl menší problém.

,,Eeh nemám tu boty." řekl jsem a věnoval jsem Taehyungovi vyčítavý pohled. ,,Nojo promiň neobul jsem tě. Ale za to jsem ti zhasl a zamkl dům." pochválil se. ,,Vážně? Tak děkuju, že při tom co si mě unesl si mi aspoň zamknul dveře od baráku." objasnil jsem mu situaci. ,,A taky ti zhasnul." připomenul mi s úsměvem na tváři. Protočil jsem očima ale zasmál jsem se.

Společně jsme se pak oblékli, mně Tae půjčil jeho boty a sám si vzal Yoongiho boty.

Rozloučil jsem se s Yoongim a nasedl do auta. Tae nastartoval a jeli jsme.

,,Tak co máš teď v plánu?" zeptal se mě. Co mám v plánu? Jako fakt se takhle ptá? No asi budu sedět doma a přemýšlet jak bych tě chtěl, ale jak jsem blbej abych něco řekl nahlas. ,,Asi si dám jen vanu a budu koukat na televizi." odpověděl jsem. Vlastně to byla pravda, jen jsem vynechal všechno o něm. ,,A co ty? Co máš v plánu ty?" zeptal jsem se ho, aby řeč nestála. ,,No já podepíšu ty dokumenty a uvidím co se bude dál dít." odpověděl mi. No jo vlastně. Chce podepsat. Na chviličku jsem to úplně zapomněl. Prostým 'hmm' jsem mu naznačil, že jsem ho slyšel a zbytek cesty jsme mlčeli.

Nakonec jsme dojeli před můj dům.

,,Doprovodím tě ke dveřím stejně potřebuju vrátit ty boty." zasmál se Tae. Oba jsme tedy vystoupili a došli ke dveřím. ,,Jo ale já nemám klíče." řekl jsem a znovu jsem mu věnoval vyčítavý pohled. ,,Klid Jungkookie já je mám." odpověděl mi a zase se pousmál. Řekl mi právě Jungkookie?

Pak mi odemkl a otevřel dveře, abych vstoupil dovnitř. Přes rám dveří mi hodil klíče. Naštěstí jsem je chytil, kdyby ne asi bych se propadl do země.

,,Nechceš tu na chvíli zůstat?" zeptal jsem se ho neočekávaně. Mezitím jsem si vyzul jeho krásné boty.

Taehyung
,,Nechceš tu na chvíli zůstat?" zeptal se mě Jungkook. Chci s ním zůstat tak moc. Mám chuť na něj zařvat, že jediný co teď chci je tu s ním zůstat. Ale nejde to. ,,No víš asi radši ještě dneska donesu ty papíry právníkům.. Víš ať to mám rychle z krku." odpověděl jsem mu. Nechtěl jsem to říct. Kdy právníci dostanou zpět nějaký papíry mi bylo úplně jedno. Ale zůstat jsem tu nemohl. Nemůžu mu tímhle zničit život. Obětoval přece už tolik, nemůžu ho nechat obětovat víc. 

,,Jo no jo to je pravda.. Tak ať nečekají." řekl mi lehce posmutněle a nuceně se usmál. Neznal jsem ho ani tři dny a už vím kdy předstírá úsměv. Co se to se mnou děje?

,,Tak jo tak..ahoj." chtěl jsem se rozloučit, ale on mě ještě zastavil. ,,Počkej na." řekl a podal mi papírek s telefonním číslem. ,,To je kdyby si potřeboval nějaký právnický služby.. Sice za sebou mám jen půlku studia, ale dokumenty a smlouvy čtu stále líp jak ty." dodal a zasmál se. ,,Děkuju." řekl jsem a věnoval mu vděčný pohled. ,,To je jasný." odvětil on a lehce se na mě pousmál. ,,Ale teď už fakt musím jít." řekl jsem, když mě z transu vzbudilo krákání nějakého krkavce nebo co. Tím jak Jungkook bydlel u lesa to bylo dobře slyšet. ,,Jo tak čau." přidal se a mávnul mi na rozloučenou.

Nasedl jsem do auta a odjel.

Svoje boty jsem u něj nechal schválně. Teď mám důvod se sem vrátit nebo on za mnou. Byla to jen pojistka, kdybych ho už neměl nikdy vidět.

Dojel jsem k Yoongimu. Vysvětlil mu problém s botama. Nechal si jeho boty a vyrazil ke mně domů. Musel jsem se nejdřív převléknout a umýt, než vyrazím za panem Lungem.

Doma jsem se osprchoval vzal si čisté oblečení a již s podepsanými papíry jsem se vydal do firmy.

U recepční jsem se tentokrát už nezdržoval moc dlouho. Jen jsem ji poprosil o kartu do výtahu s jel rovnou do sedmého patra. Poté jsem došel k jeho kanceláři a tiše zaklepal. Když se ozvalo 'dále' tak jsem v klidu vešel.

,,Dobrý den pane Kime, máte ty dokumenty?" zeptal se mě pan Lung ihned ze začátku. Ten musí být hodně nedočakavý. Není mi moc sympatický ale co se dá dělat. ,,Dobrý, ano mám je přímo zde." řekl jsem, a podal mu papíry. ,,Skvělé děkuju. No tak tím máme vše vyřešeno já vám moc děkuju za spolupráci." pověděl mi a podal mi ruku na odchod. Já ji přijal, potřásli jsme si rukou a pak jsem odešel.

Po cestě domů jsem přemýšlel nad Jungkookem. Možná bych mu měl zavolat. Někam ho pozvat. Ale ne to ne. Proč by někam chodil s člověkem co ho unesl. Musím mu nechat prostor to je vše.

Byl jsem rozhodnutý, že to tak zůstane.

Když jsem však přišel do svého bytu něco se stalo. Bylo to tu jiné. Vlastně to tu bylo stejné, ale pocitově jiné. Takové prázdné. Jako kdyby tu něco chybělo.

Posmutněle jsem se rozvalil na gauč a nic nedělal. Jen jsem tak tiše seděl. Prakticky ve tmě.

Ale pak mi přišla zpráva.

Hmm kdo asi Taehyungovi píše?
Omlouvám se, že jsem to takhle už zatrhla, ale chtěla jsem to udělat trochu napínavé. Tak snad jste s tím v pohodě.
Jinak si užívejte poslední dny prázdnin. Já se je snažím využít co nejvíce nic neděláním. :Dd
Doufám, že se vám kapitolka líbí. Jinak budu moc ráda za hlasy nebo jiné odezvy..
💜💚💜💚