Další paralelní svět

Žralok a žárlivost III.

John se rychle rozloučil a šel za Sherlockem ke dveřím. Než se k nim Rose přidala, řekla Jackovi: „Zůstávám v Londýně. Ozvi se, kdybys chtěl na drink nebo tak."

Spěšně k ní přešel a objal ji. Do ucha jí zašeptal: „Najdu si tě. Nikam nezmiz."

Naposledy ho pevně stiskla a pak pospíchala za Sherlockem a Johnem. Sherlock si to rázoval svými dlouhými kroky a ona je dohnala až těsně u taxíku.

„Řekl jsem, zdržet, ne sbalit," podotkl Sherlock, zatímco nastupovali.

Pokrčila rameny. „Zafungovalo to, ne? Na co jsi přišel?"

„Kapitán Jack Harkness by flirtoval i s koštětem, kdyby u něj měl šanci. Maximálně jednorázovka. Nedělej si velké naděje."

Ignorovala ho. „Přišels na něco ohledně případu?"

„Mám stopu."

Povzdechla si. Z něho už nic nedostane. Naklonila se přes Sherlocka, aby viděla na Johna. „A co ty, Johne?"

Zavrtěl hlavou. „Nic. Jeden se rozvádí a všichni celou dobu řešili, co se stalo jiného, že najednou ta simulace takhle fungovala. Na nic nepřišli. Když se to stalo, tak zrovna balili vybavení a chystali se jít domů. Skoro jako by nad tím neměli kontrolu."

Povzdechla si a poplácala Sherlocka po noze. „Však Sherlock na to přijde."

„Možná by ses mohla zeptat kapitána," utrousil génius.

Zvedla obočí a založila si ruce na hrudi. „Dobře."

„Krom toho, že tvá menopauza ještě neproběhla, bych vzhledem k jeho promiskuitě doporučil řádnou ochranu i s ohledem na venerické nemoci."

„Sherlocku!" okřikl ho John.

Rose přimhouřila oči. Ta jeho žárlivost už jí pěkně lezla na nervy. „Co prosím? To je dneska podruhé, co zmiňuješ můj sexuální život a přechod taky! Co kdyby sis vyřešil nejdřív sebe?"

„Sherlocku, je to pravda? O hranicích jsme mluvili, když se Rose přistěhovala!" frustrovaně zaúpěl John.

Najednou toho měla Rose dost. Byla unavená a už vůbec neměla chuť řešit Sherlockův opakovaný nedostatek taktu. „Johne, to je jedno. Zastavte mi, prosím," řekla řidičovi.

Skoro hned zastavili na kraji ulice.

„Rose, počkej!" snažil se ji zastavit John.

„Ne, Johne," zavrtěla hlavou a otevřela dveře. „Teď na to opravdu nemám. Vyřešte si to mezi sebou, nebo ne. Je mi to fuk. Ale dneska už mám jeho jedovatých poznámek dost." Zaklapla dveře a vydala se rovně podél obchodů.

Po chvilce se auto rozjelo a zmizelo v dálce. Povzdychla si. Už v tu chvíli litovala, že se neudržela a vyjela po nich, ale dnešek byl pro ni fakt náročný. Asi po dvaceti minutách už byla docela promrzlá, a tak zalezla do jedné roztomilé čajovny. Sedla si do koutku za velkou kytkou a u mile vypadající servírky si objednala kořeněný čaj a sendviče. Zatímco čekala na čaj, rozhlédla se po provoněné místnosti. Jakmile objevila knihovničku, zašla k ní a prohlížela si tituly. Sáhla po jedné sbírce básní a ze zvědavosti ji otevřela. Vypadalo to zajímavě, a tak si ji vzala s sebou zpátky ke stolku.

V půlce třetí básně jí přinesli čaj se sendviči a ona s úsměvem poděkovala. Sundala si boty, složila pod sebe jednu nohu a pohodlněji se opřela. Na moment zavřela oči. Chyběl jí její Donn. Ani ne tak Doktor, jako Donn. Muž, kterého si vzala a který tu pro ni byl jako partner. Bez dobrodružství. Prostě jen tak. Po tváři ji stekla slza a ona si ji setřela z čelisti. Jack byl dneska skutečným překvapením ale byla ze srdce ráda, že byl na živu. A jestli to dobře pochopila... Její kopie z tohoto světa zemřela kvůli časovému víru, když všechny zachraňovala. Rose ztratila svého Doktora regenerací, ale hned získala nového. I když jí trvalo si na něj zvyknout. A pak ho několikrát ztratila. Ale nakonec přeci jen měla Donna. I když nemohli mít děti a Donnův organismus naprosto zkolaboval, nelitovala toho. Ale místní Doktor ztratil Rose dřív, než se mezi nimi něco mohlo stát. Tedy nejspíš.