~Team Player~ (Yoonmin)

•13•

Pov. Taehyung

Čekal jsem až mi Hobi odpoví a vážně se na něj díval. Šlo vidět že je dost nervózní a když se na mě podíval po chvíli vždy sklopil pohled.

"Jo mám.." bylo to jako bych tuhle odpověď slyšel v hlavě formou ozvěny. Proč.. Proč Hobi? Proč to děláš složitější? Asi jsem se do svých otázek ponořil až moc a probrala mě až Hobiho ruka na mém rameni. "Ale vím že ho miluješ a nechci vám to kazit.. A navíc věřím že tě Kook taky miluje, poznám to na něm" promluvil Hobi a lehce se usmál. "Děkuju Hobi, ani nevíš jak moc si toho vážím" pousměju se. "Ale Kookie je teď na mě naštvaný.. Nechce se mnou mluvit.." řeknu sklesle z ničeho nic. Že bych se už potřeboval svěřit? Berme to tak. "Tak mu zkus zavolat, když to nezvedne tak jdi přímo za ním a promluv si sním. Řekni mu všechno co mu říct chceš. Tae myslím že jen Kookie chce aby jsi dal najevo co cítíš." usměje se na mě Hobi. "Asi máš pravdu.. Dobře tak já to zkusím. Děkuju" usměju se.
Ještě chvíli jsme si povídali o všem možném. Nebýt tohohle všeho, byl by kromě Jungkooka snad můj nejlepší kamarád. Po maratónu různých témat konverzace jsme se rozloučili a já vyrazil domu, konečně s dobrou náladou.

Pov. Hoseok

Po tom co byl Taehyung dost daleko jsem to nevydržel a sedl si na lavičku vedle mě. (Jestli se ptáte proč si na tu lavičku nesedli už dřív s Taem, tak rovnou říkám že nevím.. Součást příběhu, prostě:')) Začal jsem trhaně dýchat a na tváři se mi objevily mokré cestičky s názvem slzy. Brečel jsem a ani nevím jak dlouho, ale bylo už dost pozdě a dost chladno. Zničeho nic mi začal cinkat telefon. Podíval jsem se kdo mi to píše.

Yoongi
Kde jsi tak dlouho? 22:34

Yoongi
Hej.. Žiješ? 23:45

Yoongi
Hoseoku já tě varuju, že
jestli mi nepodepíšeš, tak ti
přísahám že budeš spát venku! 00:13

Yoongi
Hobi už si fakt dělám starosti,
tak mi aspoň napiš tečku. 01:09

Zobrazeno

Utřel jsem si mokrý tváře a radši vyrazil domu, aby mě Yoongi už nespamoval či nevolal rovnou policii.

Před vchodem do našeho bytu se pořádně nadechnu a odemknu. "YOONGI čiči čiči~ Máš mě doma!" zařvu a v tu chvíli proti mně letí pantofle. Naštěstí jsem se vyhnul a začal se smát. "Jung Hoseoku zemřeš! Jak se opovažuješ se neozvat a teď si jen tak přijít a říct tohle?!" řve na mě Yoongi a nasazuje si zpátky svou pantofli. "Promiň Yoongi.." řeknu jen a jdu do obýváku. Yoongi mě však hned dohnal a koukal na mě jak na cvoka. "Co se stalo?" nechápavě se na něj podívám. "Co myslíš?" "Ty ses omluvil.. Stoprocentně se něco děje, jinak bys tak lehce a klidně nemluvil. Hoseoku neznám tě přece jen týden. Poznám že se ti něco stalo" jen se na něj smutně podívám a i přes vše se pousměju. Má mě tak přečteného. Víc jak já sebe. "Ach jo..Yoongi jsem hlupák" promluvím a začnu znovu brečet.