~Team Player~ (Yoonmin)

•9•

Jimin ve chvíli kdy odešel Jungkook

°°°

Z parku jsem se rozešel směr domov..

Cestou jsem myslel na Yoongiho a na tu přihlášku ohledně toho konkurzu.
Vím že je to ode mne sobecké a radši bych se měl starat o to jak je na tom Jungkook, ale je už dospělý a dokáže se tomu postavit sám. Navíc to že bych nad tím přemýšlel by jemu stejně nic nepřineslo.

Pomalu jsem se blížil k mému bytu a měl všechny ty myšlenky okolo jeho..

Pov. Yoongi

Když ti dva odešli z kavárny, začal jsem si všímat Hoseokovo a Taehyungovo pohledu. Můžu vám říct že svého nejlepšího kámoše znám už fakt zatraceně dlouho a nikdy jsem u něj neviděl takový nepříjemný pohled, který házel na Taehyunga. Celkem by mě zajímalo co se najednou stalo, že se na něj tak dívá. Stejně tak není pozadu s agresivním pohledem ani Taehyung. Myslím že si toho všimnul i Joon, protože hned zvážněl. ,,Hele vy dva přestaňte se na sebe dívat jako by jste se chtěli navzájem pozabít.. Co je to s vámi?" Hoseok si jen povzdechl. ,,Nic" zašeptal a Taehyung se zvedl a odešel aniž by se rozloučil. My se podívali na Hobiho, který měl sklopenou hlavu. ,,Hobi jsi v pořádku..?" zeptal se ho Jin. Jen kývnul, takže není a je pravý čas být správný kamarád a odvézt ho domu a promluvit s ním. ,, Hele kluci my už půjdeme. Hobi jdem?" jen přikývl a začali jsme se zvedat a poté co jsme zaplatili to své tak jsme odešli.

Cestou bylo ticho. Jindy by mi to vůbec nevadilo, ale teď.. Vím že se něco děje, ale nevím přesně co a to mě deprimuje. ,,Hobi.. Co se děje mezi tebou a Taehyungem?" Proč chodit okolo horké kaše, že? Hoseok se na mě nejdříve podíval a pak si povzdechl. ,,Nechci se o tom bavit, Yoongi. Prostě je to něco co si musíme vyříkat my sami.." ,,Dobře. Nebudu to z tebe tahat, když mi to říct nechceš, ale je ti doufám jasný, že až dorazíme domu, připravíme si aspoň dvě velké misky se zmrzlinou a pustíme si nějaké sad filmy a budeme se bavit o tom jak moc velký jsou to kreténi." Hoseok se jen pousmál a znovu se na mě kouknul. ,,Díky, Yoongi. Jsi fakt skvělý nejlepší kamarád." řekl a objal mě. Jen jsem ho poplácal po zádech. ,,Prosím tě, ty bys to udělal taky. Teď už pojď, došlo mi že doma už nemáme žádnou zmrzku." jen jsme se tomu zasmáli a šli najít nějaký obchod.

Co bych neudělal pro přátelé, že?

°°°

Tak po hodně dlouhé době nová kapitola..
Opravdu se omlouvám, ale ta škola a do toho chození do práce mi nenechalo moc místa na psaní ╥﹏╥
Pokusím se vydávat častěji..

~Vaše Satsu~