Že začátku chci moc poděkovat za veškerou podporu a doufám že vás tento příběh baví. Užijte si ho ❤️
-----------------------------------------------------------
Ráno jsme se vzbudeli ve své posteli, sedl si a rozhlednul se okolo.
Uviděl jsem Todorokiho který sedí na vedlejší posteli.
,,dobře ráno todoroki" usmál jsme se.
,,dobré. Nevíš kolik je hodin? " rozhlédl jsem se po pokoji ale neviděl žádné hodiny. Hlava se mi přestala otáčet když jsem narazil na můj mobil na spacim stolku vedle mě.
,,6:57" odpověděl jsme.
,, jsme asi jediní vzůru" trochu jsem zčervenal, protože mi tyto situace přijdou docela trapné.
,,ty Todoroki... Potrebuju se tě na něco zeptat nemohli by jsme jít na chodbu?" zašeptal jsem.
,,jasně" opatrně jsme vstali aby jsme neprobudili půlku lidstva.
Začal jsem,, todoroki já... Přijde mi to trochu trapné ale co se včera stalo? Byl jsem celkem mimo" řekl jsem na rovinu.
,,no... Dívali jsme se na film a ty jsi mi usnul na rameni"
Zčervenal.
,, a před tím?"
,, no... Jen jsme si povídali a... Taky jsi mi řekl že..." asi bych toho neměl využívat ale co když...
,, že mě máš rád" začalo mě bolet břicho.to se děje vzy když lžu.
,,cože?! " vykřikl.
,,aleee n-ne já.. Já... Todoroki tak něco řekni!" začal ječet.
Jen jsem rozchodil rukama.
Nejdnou zazvonil zvonek (myslím na hlavních dveřích)
Rozeběhl jsme se k pokoji pana Aizawy...aspoň mě to zachránilo. Zaklepal jsem na dveře. Vyšel ospalí Aizawa a mračil se na mě.
,,co je?" řekl nabručeně.
,,já jen, že někdo zvonil"
Rozwbehl se ke dveřím a já šel pomalu do mého pokoje.
Ale najednou jsem ode dveří uslyšel...
-----------------------------------------------------------
Myslím si že tohle je to ukončení kapitoli které jsem hledala 😅
Tak se mějte a těšte se na další kapitolu zatím bye bye ❤️
