Same Soul, Different Body (LS, CZ) ✔︎

6.

Harry mě poslal do ložnice, abych si oblékl nějaké lepší oblečení. Uznávám, že tepláky nebyly nic moc, ale jsem v těle Louiho Tomlinsona a tomu prostě sluší všechno! I přes to jsem si ze skříně vytáhl nějaké černé džíny a jednoduchý šedivý svetr. V koupelně jsem si rychle prohrábl vlasy s myšlenkou, že lepší už to nebude a vydal jsem se pomalu po schodech dolů. 

Zajímalo by mě, jestli byl nápad s růžovými schody Harryho, můj, nebo návrháře. Myslím ale, že Haroldův. 

Došel jsem až do kuchyně, kam jsem trefil už lépe, než ráno. Kapky vody stále bubnovaly ve velkém množství na parapety, okna a střechu. Stejně bychom spolu asi nikam na veřejnost nešli, jelikož prostě nemůžeme. 

„Jak to jde, lásko?" svou otázkou jsem na sebe strhl Harryho pozornost. Otočil se od kuchyňské linky čelem ke mně a pohledem si mě změřil od hlavy až k patě.

„Jde to skvěle, za chvíli to bude." nelíbil se mi jeho zkoumavý pohled. Sklopil jsem pohled ke špičkám svých nohou, na které jsem si dal výjimečně ponožky a mnul jsem si nervózně prsty. 

„Jdu se oblíknout do něčeho lepšího." otočil jsem se na patě a pohled stále držel u země. Jsem tupec, že jsem na sebe vůbec tohle bral. Harry má mnohem lepší oblečení, které mu hrozně sluší. Já mám tohle. Vůbec se to na romantickou večeři nehodí. 

V mé hlavě byl zmatek. Proč se moje nálada změnila tak rychle? Nechápal jsem to. 

„Počkej." zastavil mě klidným hlasem a já zůstal stát tak, jak jsem byl. Neměl jsem odvahu ani pomyšlení se otočit a podívat se do jeho očí. On ke mě ale došel a otočil si mě čelem k sobě. Něžně mi zvedl hlavu prsty za bradu a zadíval se mi do očí.

„Zůstaň takhle, moc ti to sluší. Omlouvám se, jestli jsem se na tebe nějak nevhodně díval. Jen se pořád, ani po tolika letech, nestačím divit, že si jen a jen můj. Moc ti to sluší, vážně." jeho slova se poslouchala nádherně, nebudu vám lhát. Nechal jsem se od něj vtáhnout do objetí. Jednou rukou si mě přidržoval kolem pasu u sebe, zatímco tou druhou rozhazoval mé vlasy do všech stran. Budu je muset kvůli němu zas upravit.

„Děkuju ti." odtáhl jsem se od něj a nechal se políbit na čelo.

„To přeci nestojí za řeč." Harry se vrátil zpět k plotně, abychom se mohli co nejdříve najíst. Sice jsme neměli oběd, ale to jen proto, že jsme vstávali  a snídali pozdě a hlad prostě nebyl. Teď budeme večeřet kolem páté, když tak koukám na hodiny.

Rychle jsem si prohrábl vlasy rukou v odrazu lžíce, která ležela na lince. Harry mě pak poslal ke stolu. Pomalu jsem k němu došel a posadil se. Stůl už byl prostřený, ani nevím, kdy to stihl. Harry přede mě zanedlouho postavil talíř, na kterém si spokojeně hověl losos a šťouchané brambory.

„Není to nic moc, ale vím, že to máš rád." Harry se na mě usmál a posadil se za stůl naproti mě. 

„Je to skvělý, děkuju ti, Hazz." kdybych mohl, dal bych mu teď pusu. Bohužel byl ode mě daleko. Tenhle stůl byl docela velký a my oba seděli v jeho čele. S popřáním dobré chuti jsme se pustili do jídla. Harry snědl sotva sousto, když si na něco vzpomněl. Vyletěl k lednici, ze které něco vytáhl. 

„Málem bych zapomněl na víno." řekl a postavil na stůl lahev už od pohledu kvalitního vína. Sebral mi sklenici, která byla celou dobu prázdná na stole, a nalil do ní tekutinu z lahve.

„Harry, to stačí!" vypískl jsem, když jsem ve skleničce zpozoroval hladinu. Ta se líně houpala ve tři čtvrtě míry sklenice. 

„Klid, není to tak silný." odvětil a nalil i sobě. Pak jsme se znovu pustili do jídla. Harrymu se to vážně povedlo. Bylo to výborné a to víno k tomu bylo taky skvělé. Takhle dobře jsem se dlouho nenajedl. 

Jídlo vybírala moje maminka, když jsem se jí zeptala, co se hodí k vínu 😄