Same Soul, Different Body (LS, CZ) ✔︎

2.

Pomalu jsem prošla pár místností, které byly většinou zařízeny podobně, jako koupelna, ve které jsem před chvílí byla. Nejvíc mě asi dostalo vidět mezi tou černou růžové schody. Pomalu jsem se po nich vydala dolů. Našlapovala jsem potichu po jednotlivých schodech dolů, ale v polovině se díky jedné myšlence zarazila. Když jsem tedy muž, měla bych o sobě asi přemýšlet v mužském rodu, no ne?

Samozřejmě jsem si pečlivě překontrolovala, jestli si ze mně nikdo nedělá legraci. Čočky jsem v očích neměla, vlasy se nezdály obarvené, v kalhotách bylo něco, co tam včera ještě rozhodně nebylo a výšku by mi nikdo bez amputace nohou neupravil tak, abych byla nižší. Navíc mi nemohlo jen tak zmizet akné, nemohla se objevit tetování, která nebyla čerstvá, nikdo mi nemohl zmenšit nos a hlavně mi nemohl přidat svaly na rukou. 

Vyrazila, tedy vyrazil jsem znovu po schodech dolů. Došel jsem až do kuchyně, do které jsem spíš zabloudil náhodou. Ani mě nepřekvapilo, že byla zařízená do černé až šedivé barvy. Prohlížel jsem si výhled z okna. Venku silně pršelo, ale déšť nebubnoval na okno. Byl nakloněný díky větru na opačnou stranu, takže budou mokrá jen okna v druhé části domu.

Zabral jsem se až moc do přemýšlení nad kapkami vody padajícími z nebe. Neslyšel jsem nikoho přijít. Osoba za mnou byla vážně potichu. Možná proto jsem se tak lekl, když se kolem mého pasu obmotaly dvě silné paže. Leknutím jsem vypískl a nadskočil. Nečekal jsem ho tu.

„Dobré ráno, lásko." zamručel raním chraplákem do mého ramene a začal můj krk obsypávat polibky. Jen jsem se zmohl na koukání před sebe a drcení kraje kuchyňské linky ve svých dlaních.

„Stalo se něco?" oddálil se na chvíli a mé tělo opustilo teplo, které mi do teď poskytoval. Sice jsem ještě neviděl jeho tvář a jeho hlas byl dost zkreslený kvůli rannímu chraptění, ale víceméně už mi bylo jasné, s kým mám tu čest. Když mě pomalu otočil za ramena k sobě, potvrdily se mé domněnky.

„Harry." vydechl jsem potichoučku a začal pociťovat takový ten nepříjemný pocit, když víte, že se vám každou chvílí nahrnou do očí slzy. Mé slzy by byly ale slzami štěstí a ne smutku.

„Co se děje? Si dnes nějaký nesvůj." starostlivě si mě přeměřil pohledem a nasadil výraz, podle kterého bylo poznat, že přemýšlí. Někomu by jeho pohled mohl připadat až děsivý. Obzvlášť, kdyby měl Harry dlouhé vlasy.

„Nic se neděje, jen přemýšlím nad tou bouřkou." rychle jsem zamrkal, abych zahnal rychle se blížící slzy. Kvůli dávce štěstí, které na mě působilo jako nějaká uklidňující droga, jsem si musel kousat tváře, abych se neusmíval jako idiot.

„Myslíš na mamku?" vypadlo z něj po chvilce. Své ruce nechával stále na mých ramenou. Jeho doteky mě hřály i přes látku. Nebudete vy náhodou teplý, pane Stylesi?

„Co?" 

„Vidím ty slzy." nenechal se odbít Harry.

„To nic není, jen jsem si na něco vzpomněl." zamluvil jsem úspěšně situaci a na chvíli se utopil v jeho očích. Vlastně jsem si až teď pořádně prohlédl jeho tvář. Byla krásná jako vždy, jen ji zdobilo pár ustaraných vrásek. Kratší vlasy měl rozcuchané a na sobě pyžamo. Alespoň nejsem jediný v oblečení na spaní.

„Dobře, pokud se o tom nechceš bavit, nemusíme. Ale kdyby cokoliv, tak..."

„Tak ti řeknu, neboj se." dokončil jsem jeho větu a nechal jsem se vtáhnout za ramena do objetí. Možná, že jsem mohl někomu navenek připadat klidný, ale opak byl pravdou. Však jsem právě zjistil, že mám v kalhotách péro, jsem v jiné zemi, mluvím plynule s přízvukem jiným jazykem, jsem o několik centimetrů nižší, mám tetování, vypadám naprosto jinak, jsem celkově jiný člověk a očividně chodím s Harrym Stylesem! Kdo by byl v klidu?

„Tak se nasnídáme, ne?" spustil, jakmile se ode mě trošku vzdálil. Jen jsem kývl hlavou a čekal, co bude. Jedním pohybem mě vysadil na linku. Zachichotal jsem se tomu, co udělal. Harry položil své ruce vedle mých boků na linku a zahleděl se mi do očí. Naše tváře od sebe byly jen kousíček. Stačilo by se lehce předklonit a naše rty by se spojily v jedny.

Usmál jsem se na Hazzu před sebou, který po mém vzoru také zvedl koutky vzhůru. Pohledem jsem sjel na jeho rty, zkroucené stále v úsměvu. Jeho rty byly tak krásné, plné a růžové. Olízl jsem ty své, které byly lehce vysušené a navázal s Harrym opět oční kontakt. Ten už na nic nečekal a spojil naše rty v jedny. V mém těle jako by explodoval ohňostroj. Motýlci se vznášely po celém mém břiše. Jeho polštářky chutnaly tak moc dobře. Pro mou smůlu se moc rychle odtrhl. Bezmyšlenkově jsem přesunul svou ruku zezadu na týl jeho hlavy, kde jsem zapletl prsty do jeho jemných vlasů a přitáhl jsem ho znovu k sobě do polibku.

Začíná to být zajímavé, což? 😏