Narušitel

kapitola 8.

Reina se mi dokola omlouvala, zatímco se Haeres snažil zmírnit moji bolest. Při mém štěstí jsem zjistila, že ta dýka je vykována z nočního kamene. Tudíž řezné rány od její čepe nejdou zacelit pomocí magie. To znamená, že Haeresův pokus o zmenšení agónie byl marný. Pořád jsem ležela na tom stejném místě. Nesnesitelná bolest mi znemožňovala jakýkoliv pohyb. 

,,Opravdu mě to mrzí," zadívala se mi Serpent do očí. Zahlédla jsem v nich výčitky a vinu. 

,,Není za co, taky jsem ti uštědřila pár ran," zkusila jsem se pousmát.

,,Ale ne tak vážných," probodla mé záda pohledem. Koho by napadlo, že ležení na boku je najednou tak nepříjemné, když pod sebou nemá měkkou matraci? 

,,Běžte všichni na večeři. Odnesu ji do pokoje," poslal Owl všechny pryč. Nikdo nic nenamítal. Rei se na mě naposled smutně podívala a následovala zbytek party ven ze dveří. Lux na nic nečekal a zvedl mě do náruče. Bolestně jsem sykla. 

,,Promiň," hodil ke mně omluvný pohled a vydal se s semnou chodbami do obytné části. K mému překvapení mě neodnesl do mé ložnice. Jeho apartmá bylo mnohem větší, než to moje. Skládal se z předpokoje s křesly, kanceláře, ložnice a koupelny. Prošel s semnou kolem krbu a otevřel mohutné dveře do tmavé ložnice. Nacházela se tu pouze obří postel se sametovým povlečením a dřevěná, vyřezávaná skříň. Myslela bych si, že bude mnohem náročnější, co se týče vybavení. Lux si všiml mého pohledu. 

,,Co, zklamal jsem tě?" uchechtl se. Mírně jsem přikývla hlavou. Haeres mě položil na břicho. Opět jsem sykla pod náporem bolesti. Cítila jsem, jak mi na zádech rozřízl horní díl cvičného oděvu. Poté mi odhrnul vlasy z krku a zad. Dělala jsem vše pro to, abych se pod jeho dotekem neošila. Nemusela jsem ho vidět, aby mi bylo jasné, že si měří mé popálené záda. 

,,A to se ti stalo jak?" jemně mi sáhnul na popáleninu. Zatnula jsem zuby. Vyslala jsem do jeho hlavy vzpomínku na popálené záda ze sprchy. Nic na to neříkal a já jsem mu za to byla vděčná. 

,,Budu ti to muset zašít po staru. Jakmile účinek nočního kamene pomine, budu ti ránu moc zacelit magií. Před tím, než začnu šít, tě můžu zbavit těch popálenin. Pokud o to stojíš," nabídl mi. Bylo pro mě náročné mluvit. 

,,Ano," řekla jsem v mysli.

,,Na tvé telepatické schopnosti si budu zvykat dlouho," zasmál se v duchu.

,,Dobrá vychytávka, ne?" 

,,To jo," uznal.

---

Černým povlečením prosakovala má vlastní krev. Přerývaně jsem dýchala, zatímco Lux uklízel šicí potřeby. Spáleniny zmizely, ale otupující bolest ze zašité rány stále sužovala mé tělo.

,,Donesu nám nějaké jídlo co zbylo z večeře. Lež a nehýbej se," přikázal mi a zavřel za s sebou dveře. 

,,Samozřejmě, že se nebudu hýbat, když ani nemůžu," pomyslela jsem si otráveně. 

,,Tím líp," ozval se mi Owlův hlas v hlavě. 

,,COŽE?" 

,,Nejsi jediná, kdo ovládá telepatii," zasmál se uvnitř mé hlavy.

,,Skvěle," zamručela jsem do polštáře. 

Haeres po chvíli přišel. Položil dva tácy s jídlem na noční stolek a pomohl mi se otočit na záda, abych se mohla posadit. Položil mi na nohy tác s polévkou, bramborami a kuřecím steakem. Posadil se naproti mně do tureckého sedu a sám si vzal druhý tác.