EVERYTHING YOU NEVER HAD

První ročník - rozřazování

Zbytek cesty proběhl v klidu. Bradavický express 5972 přijel do svojí konečné stanice, kde nás přivítalo malebné nádraží osvětlené malými lampami. Dříve, než kdokoliv stihl vůbec z vlaku vystoupit, jsme zaslechli nakřáplý mužský hlas volajíc na celé kolo: „Tak dobře. Prváci, tudy prosím!" Ze dveří nejdříve vyšli starší studenti, kteří nám následně otevřeli dveře a nechali nás vystoupit ven. Jakmile jsem se i já dostala z vlaku, zahlédla jsem onoho muže, který stále křičel na celé kolo: „Pojďte prváci, nestyďte se. No pojďte, honem." Byl enormně velký i na dospělého muže, rozčepířené hnědé vlasy se ztrácely ve stejně zbarveném plnovousu. Na sobě měl velký, ušmudlaný černý kabát a v jedné ruce svíral přenosnou lampu. S ničím neztrácel čas a rovnou na nás naléhal, aby jsme ho následovali k lodím. Celá skupina se za ním vydala jako poslušné stádo, dokud jsme se nezastavili u zčernalého jezera. Všimla jsem si, jak se několik studentů nervózně zavrtělo nad představou, že by si měli sednout do vratké lodičky. Přesto se však všichni více bály urostlého muže, než obavy, že by mohli přepadnout, a proto postupně nasedali do lodí v malých skupinkách. 

     Nad vodou se vznášel opar bílé mlhy, jež nám stínila ve výhledu na druhý břeh. Malé žluté světýlka, které jsme viděli na začátku se s každým metrem zvětšovali a my byli schopní rozeznat komplexní stavbu vznešeného zámku, který byl vybudován na vrcholcích hor. Čím více jsme se přibližovali, tím více byla stavba velkolepější. Z některých věží stoupal do vzduchu jemný dým. Když jsme vystoupili, vydali jsme se po rozhlehlém schodišti, které nás zavedlo přímo k postarší ženě v zeleném hábitu a černém, špičatém klobouku. 

     „Vítejte v Bradavicích." Přivítala nás prostou větou a po menší odmlce začala znovu mluvit. „Za krátký okamžik projdete těmito dveřmi a připojíte se ke svým spolužákům. Než se však budete moci usadit, budete rozděleni do jednotlivých kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Po dobu kterou tu strávíte, bude kolej jako vaše rodina. Za každý úspěch získáte body, a za každé porušení  řádu o body přijdete. Na konci roku kolej s největším počtem bodů získá školní pohár-" 

„Trevore!" Vykřikne z ničeho nic chlapec s černými, podle hrnce střiženými vlasy, a vrhne se kupředu. Klekne si na zem a chytne do rukou zelenou žábu. Když si pak všiml přísného pohledu ženy, kterou přerušil v jejím výkladu, s prostým: „Promiňte," se vrátil mezi své spolužáky za doprovodu tichého, posměšného smíchu.

     „Slavnostní zařazování začne za chvíli." Dokončí, co chtěla říct a s posledním pohledem na chlapce, který ji před chvílí vyrušil, se otočila na patě a odešla. Jen co zmizela z dohledu se ozval ten samý, protivný hlas, který mě vyrušil z mých myšlenek tehdy při cestě do Bradavic.
   
„Tak je to pravda, co se povídalo ve vlaku. Harry Potter dorazil do Bradavic." Po jeho prohlášení už i ti naprosto neznalí, byli uvědomění o faktu, že slavný hrdina je mezi námi. „ Tohle je Crabble a Goyle." Kývl hlavou směrem ke svým poslíčkům. „A já jsem Malfoy. Draco Malfoy." Představil se a popošel k oslovenému blíže, aby stáli přímo před sebou. Rusovlasý kluk stojící po Harryho boku se hlasitě zasmál po vyslechnutí jeho jména. Bělovlasá hlava se prudce otočila jeho směrem. „Myslíš, že je moje jméno vtipné? Na to tvoje se ani ptát nemusím. Zrzek a obnošený hábit. Musíš být Weasley." Znechuceně vyplivne chlapcovo příjmení. Svůj pohled stočí zpátky na Harryho. „Brzy zjistíš, že některé kouzelnické rodiny jsou lepší než jiné Pottre. Nebudeš se snad přátelit s těmi, co za to nestojí. Já ti s tím pomůžu." Dokončil svůj monolog a natáhl svou pravou ruku k černovlasému.
     
„Myslím, že dokážu určit sám, kdo za to nestojí, díky." Odmítl jeho nabídku Harry, čímž si z něj udělal automaticky svého nepřítele. Dříve, než se stihla výměna názorů překlenout do něčeho většího, přišel náš doprovod zpátky, poklepávajíc zavinutým pergamenem na Malfoyovo rameno. „Tak už jsme na vás připraveni, pojďte za mnou." Bez dalších okolků jsme se vydali za ženou, před kterou se samovolně otevřely dveře do kořán. Vkročili jsme do velké síně, ve které byly čtyři dlouhé stoly, u kterých sedělo nespočet studentů různého věku. Ve vzduchu se vznášely hořící svíce a strop byl pokrytý mračnem. Došli jsme až na samotný konec sálu, kde jsme zůstali stát a čekat. Než došla řada na naše samotné rozřazování, ředitel Brumbál k celé škole pronesl několik krátkých vět informujíc nás o místech, kde nemáme vejít pokud si nepřejeme umřít bolestivou smrtí. Tolik k vlídnému uvítání.

     „Jakmile přečtu vaše jméno, předstoupíte. Položím vám na hlavu Moudrý Klobouk, a budete rozřazeni do vašich kolejí." Upřesní těsně předtím, než se zadívá na pergamen plný jmen. Jako první předvolala hnědovlasou dívku, jejíž jméno je Hermiona Grangerová. Po krátkém přemýšlení ji Moudrý Klobouk zařadil do Nebelvíru, stejně jako Harryho a toho zrzavého kluka, na kterého se předtím Malfoy obořil. Když došla řada na nevychovaného barbara, Moudrý Klobouk se ani nestihl dotknout jeho hlavy a už hlasitě vykřikl: „Zmijozel!" Malfoy se jen šťastně usmál spokojen svojí kolejí. Profesorka vyvolávala další a další studenty, dokud jsem nezbyla pouze já. Věděla jsem, že to bylo cílené jednání. Nechala si mě nakonec, aby nemusela vyslovovat mé jméno. Přišlo mi to až absurdní, celé tohle divadlo, ale rozhodla jsem se, že budu hrát svou roli tak, jak se ode mě očekávalo. „Slečno Y/N, jste poslední." Významně se na mě profesorka zahledí a já se na její vyzvání posadím na dřevěnou židli. Všechny páry očí se na mě dívají v očekávání, do které koleje budu zařazena. Když se Klobouk dotkne mojí hlavy, nespokojeně zabručí.

     „Hmm... Co s tebou? Jsi neuvěřitelně talentované a chytré děvče, to bezesporu. Zároveň jsi však odvážná a připravená bojovat za ty, které miluješ. Jenže je v tobě i část, která dokáže být podlá a zákeřná. Jsi perfektním vyvážením svých rodičů..." Začne ke mně promlouvat, přesto to však slyší celá škola. Studenti u dlouhých jídelních stolů si začali vzrušeně šuškat. Zdá se, že tohle divadélko se neodehrává často. „Pověz mi slečno... Do které koleje by jsi chtěla být zařazena? Do koleje, kde chodila tvá matka, nebo do koleje, kde byl tvůj otec?" Zeptá se mě zvědavě. Celá jsem se na stoličce nepříjemně napnula. Právě mi dal na výběr mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Sama si můžu vybrat. Jméno koleje, které splyne z mých úst, se stane mou novou rodinou. Nemusela jsem nad svým osudem přemýšlet dlouho, volba byla jasná.

     „Chci být zařazena na stejnou kolej, jako byl můj otec."

„Jsi si tím jistá?" Přeptá se mě pro jistotu, ale když ucítí mé odhodlání, neváhá už ani vteřinu a hlasitě vykřikne jméno koleje, do které ode dneška patřím. 

     „Zmijozel!" Síní se ozve vlna překvapených výkřiků a nechápavých otázek, ty jsou však brzy přehlušeny burácejícím jásotem od Zmijozelských. Rozhodným krokem se vydám k jejich stolu a usednu na jedno z volných míst. 

„Tohle bude ještě zajímavé..." ušklíbne se na mě Malfoy ze svého místa. „Připrav se, Y/N."

________________________________________________________________________________

Líbila se vám dnešní kapitola? Vím, zatím to není nic moc, ale museli jsme se prokousat přes tu méně zajímavou část, aby jsme byli později odměněni. 

Máte nějaké tipy na to, kdo by mohl být Y/N otec? A jaké je její příjmení? A co myslel Malfoy svými slovy "připrav se"? To všechno (a možná taky ne) se dozvíte v následujících kapitolách.

-Váš pisálek N.